Hlavní obsah
Avril Lavigne poslala pražskému publiku písničky skrz černou a fialovou barvu, které její image vévodí. Foto: Petr Horník, Právo

Avril Lavigne na můstku k jasnějším časům

Drobná kanadská světlovláska s rudými prameny v hřívě Avril Lavigne tvorbou vydatně snižuje věkový průměr svých fanoušků. Těžko říct, zda je to záměr nebo náhodný důsledek, každopádně na jejím prvním zastavení v Česku před třemi lety to byla pastva pro mladé rockery v telecích létech. V úterý si cestu do pražské O2 Areny našla především prázdninová dítka, jinak základkou povinná. Bylo jich i s doprovodem dobrých deset tisíc.

Avril Lavigne poslala pražskému publiku písničky skrz černou a fialovou barvu, které její image vévodí. Foto: Petr Horník, Právo
Avril Lavigne na můstku k jasnějším časům

Třiadvacetiletá Kanaďanka je si toho vědoma a trochu se v tom plácá. Zatímco u starších písniček z první půlky tohoto desetiletí byl cítit přirozený punkrockový fundament, novější věci jej proměnily ve fialovou žvýkací gumu. Mezi těmito konci se Avril plácala především co do výrazu. Jako by se pořádně nedokázala rozhodnout, zda bude zlobivou dívčinou, na kterou je už ale přece jenom trochu „stará“, anebo dospívající manželkou, která dokáže rozparádit o pár bloků vedle bydlící dvanáctiletá dvojčata.

Té druhé pozice se navíc bála, přistupovala k ní opatrně. Na pódiu ji sice v několika skladbách doprovázeli hbitě rázující tanečníci, svobodněji však dýchala bez nich, pouze s chlapskou kapelou za zády a špetkou prvotní syrovosti.

Proto byl koncert spíš jen zhmotněním povinného můstku k příští umělecké poloze zpěvačky, aniž by kdo v hale i na pódiu tušil, jaká vlastně bude. Místy jako by se Avril nudila, a když vykládala, jak je skvělé dělat na pódiu každý večer to, co má ráda (tedy zpívat), znělo to besídkově naučeně.

Začala jako na poslední desce The Best Damn Thing (2007), skladbami Girlfriend a I Can Do Better. Hned poté sáhla pro Complicated z debutu Let Go (2002) a My Happy Ending z kolekce Under My Skin (2004). Většina koncertních skladeb byla ovšem z posledního alba. V přídavku zazněla legendární Sk8er Boi z debutu, která ji druhdy proslavila po celém světě.

Infantilní písně

Avril zpívala nevyrovnaně. Chvíli byla jistá a záživná, jindy zápolila s intonací a zachraňovalo ji, že koncertní set byl veskrze melodický, ať už byly písně podporované kapelou, či stály na zvuku akustických nástrojů nebo piána. Na ně ostatně Avril sama hrála, stejně jako na kytaru a bicí. Pokaždé to byl milý začátečnický výkon, který omlouvá fakt, že zpěvaččiným úkolem bylo především zpívat.

Problém lehce infantilních písní z dosud posledního alba je ten, že jsou stereotypní. V té vlastnosti se většina koncertu topila, což korunoval remix již jednou uvedené písně Girlfriend v přídavku. Přesto bylo zřejmé, že matky a otcové, čekající po závěru koncertu před halou, odváželi domů ratolesti spokojené.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků