Anglický prozaik Anthony Burgess, autor kultovního Mechanického pomeranče, věnoval svému krajanovi a světovému dramatikovi román Všechno, jen slunce ne. Když vyšel v roce 1964 u příležitosti čtyřstého výročí narození hlavního hrdiny poprvé, vzbudil značný ohlas a současně rozpory. Burgess byl upozorňován na to, že si pokaždé z nabízených verzí Shakespearových životních epizod neomylně vybírá tu nejméně banální a nezodpovědně fabuluje.

Román, nikoliv biografie

Přitom Burgessovi je nutné přiznat mimořádnou odbornou zasvěcenost, které předcházela dlouhá příprava. Autor využívá veškerých známých okolností dramatikova života a pro ty problematičtější (zmíněná nevěra zanedbávané manželky) nachází oporu například v lidových shakespearovských příbězích ze střední Anglie. Všechno, jen slunce ne nemá být seriózní biografií (Burgess ji vydal o šest let později pod prostým názvem Shakespeare), jde "pouze" o román, a to román navýsost zábavný.

Až v samém závěru vyplyne to, co s různou intenzitou prosakuje příběhem od začátku, totiž že nabízený dramatikův život je vlastně živou přednáškou zpíjejícího se profesora na rozloučenou se svými studenty. Takto stylizovaný vypravěč a Burgessova odborná přesvědčivost jsou alfou a omegou románu.

Alegorické paralely

Před čtenářem se otevírá barvitý obraz Anglie přelomu 16.a 17.století: lidé se bojí moru, Anglie válčí se Španělskem, veřejné popravy jsou divadlem, které má přinejmenším takový úspěch jako to Shakespearovo. Vnímáme hluk londýnských ulic a putyk i zápach jejich zákoutí. Sám hrdina je prokrvenou postavou, mužem plným vášní, jemuž žádné smyslové potěšení není cizí. Burgessova jedinečnost a zábavnost ovšem vycházejí především ze stylu a jazyka, které přisuzuje suverénnímu a poněkud exhibujícímu profesorovi.

Ten pojímá svou přednášku teatrálně, opájí se vlastním vyprávěním, oslovuje hlavního hrdinu, utíká k přirovnáním, k alegorickým paralelám nebo vytváří nová slova. "Tak tedy pít. Prát to do sebe mezi těmi venkovskými hovnomozky, děvkotuláky a kopulativci, taková zvěř, všichni, zahnědlé pařáty chápající se rozbryndaných hrnků...Tak jen chlastej s nimi, Wille, ty budoucí Londýňane, ty, který se máš stát šlechticem, hýkej a prohýbej se smíchy..."

Anthony Burgess: Všechno, jen slunce ne

Přeložil Jan Flemr, Odeon, 240 stran