Článek
V poznámce, kterou vždy Kundera doprovází vydání svých knih, mj. píše, že román Nesnesitelná lehkost bytí "byla přeložena brzy do všech možných jazyků a podle její fabule byl natočen americký film, který má s duchem románu i duchem jeho postav pramálo společného... Po této zkušenosti nepovoluju už žádné adaptace svých románů a novel."
Přeje si, aby česky vyšel bez "vynechávek a omylů, jinými slovy vydání definitivní, protože už sotva budu mít možnost se k němu vrátit. Bylo zapotřebí rekonstruovat rukopis, který se částečně poztrácel, srovnat ho s vydáním u Škvoreckých a hlavně s francouzským překladem, do jehož mnoha dotisků jsem po dvacet let vnášel drobné změny. Bez pomoci Jitky Uhdeové, své nakladatelky, bych tuto drobnohlednou práci asi nedokončil." Chvatík hned v první větě doslovu román charakterizuje jako vyprávění o lásce, což je podle Kundery označení přesné i samozřejmé.
"A přece vůbec ne zbytečné v době, kdy na vše, co souviselo s naší okupovanou zemí, se vrhaly oči přespříliš zaujaté jen politikou. Vzpomínám si na Žert. V roce 1985, osmnáct let poté, co poprvé vyšel, zakončil jsem poznámku autora pro jeho nové francouzské vydání slovy: Dnes už přežvýkávači aktuality zapomněli dávno na pražské jaro i na ruskou invazi. Díky tomuto zapomnění, paradoxně, může se Žert stát znovu tím, čím chtěl vždycky být: románem a ničím než románem. Ani této knize nemohu přát na cestu nic lepšího," končí Kundera svou poznámku.
Nakladatelství Atlantis, které se výhradně zabývá spisy Milana Kundery, vydalo kromě esejí Můj Janáček (2004), Zneuznané dědictví Cervantesovo (2005), Kastrující stín svatého Garty (2006) a Nechovejte se tu jako doma, příteli (2006) i jeho prózy Žert, Směšné lásky, Valčík na rozloučenou, Nesmrtelnost a drama Jakub a jeho pán.