Velkolepá výstava s mnoha sty exponáty z celého světa navazuje na expozici o umění doby Lucemburků, která se konala na jaře na Pražském hradě a je jejím plnohodnotným doplňkem.

Divákům nabízí veškerý luxus, jaký pražská akce neměla, počínaje obrovskými prostory, časově neomezenou vstupenkou a konče výběrem katalogů, z nichž ten největší se 720 stranami stojí pouhých tisíc korun. Vstupné je tu 6 eur (asi 170 korun), čili zhruba polovinu toho, co podstatně chudší Češi museli na Pražském hradě zaplatit za umění doby Lucemburků.

Na umění se nešetřilo

A je tu ještě jeden podstatný rozdíl. Zatímco pražská výstava praskala ve švech, lucemburská má mnohem menší návštěvnost. Se samotným Lucemburskem neměl Zikmund vlastně nic společného, pouze rodové jméno.

Jinak žil především v Německu a v Uhrách a celý život se snažil porazit husity, aby konečně usedl na trůn v Praze, kterou vždy považoval za velkolepé císařské město. Snad právě proto Lucemburským Zikmund nepřirostl k srdci. A tak tuto sobotu zela výstava prakticky prázdnotou. Přitom tu jsou zcela unikátní exponáty.

Zikmund žil v době, kdy ve Florencii začínala raná renesance a v Nizozemí rozkvétal pozdně gotický naturalismus. S oběma novými centry umění byl panovník v přímém kontaktu. Zaměstnával italského malíře Masolina a nizozemského umělce Jana van Eycka zaujal natolik, že jeho portrét namaloval i na slavný gentský oltář. Na samotné výstavě to jsou především sochy, vykopané v roce 1974 na hradě v Budapešti, které jasně dokládají, že umělci na Zikmundově dvoře se inspirovali tím nejlepším, co v tehdejší Evropě vznikalo.

Uměleckých skvostů, od obrazů, soch, rukopisů až po mistrovská díla zlatníků, je tu obrovské množství, a přitom většina z nich vznikla v době, kdy Zikmund bojoval s Turky nebo husity a tyto výpravy ho stály množství peněz. Umění však pro něj - stejně jako pro jeho otce Karla IV. - bylo nedílnou součástí císařského majestátu. Takže se v tomto ohledu nijak nešetřilo.

Štědří Slováci

Některé z pokladů se přestěhovaly do Lucemburku i z pražské výstavy, což se týká zejména zápůjček z Metropolitního muzea v New Yorku. Sporadicky tu jsou i díla z českých a moravských muzeí, za pozornost stojí především jedna deska z Rajhradského oltáře z Moravské galerie v Brně. Pražská Národní galerie - už tradičně - nepůjčila nic.

Naproti tomu Bratislava sem vyslala výběr toho nejlepšího, co je na Slovensku a má souvislost se Zikmundem, který se tak pro Slováky - po rozdělení federace - stal místo Karla IV. novým "otcem vlasti". Hlavní důvod však byl, že výstavu připravovali maďarští historikové umění a Slovensko se jako bývalé Horní Uhry chtělo v Budapešti představit v tom nejlepším světle.

Zájmy Maďarů

Vliv Maďarů na koncepci je ostatně zcela zjevný. Téměř nikde tu nenajdeme zmínky o tom, že Zikmund byl také českým králem, a většina exponátů je připsána uměleckým dílnám pracujícím v Budě, jedné z bývalých panovníkových rezidencí.

Možná si za to můžeme trochu sami, protože v českých dějinách dosud převažovalo velmi záporné hodnocení Zikmunda jako "lišky ryšavé", na rozdíl od Maďarů, kteří ho oslavují jako osvíceného panovníka a statečného bojovníka s Turky, díky němuž se Budín stal významným evropským kulturním centrem.

Organizátoři velkolepé přehlídky umění doby Zikmunda Lucemburského -Szépmüvészeti muzeum v Budapešti a lucemburské Musée national d‘histoire et d‘art, kde se výstava koná, - investovali do přípravy grandiózní výstavy téměř dva milióny eur, tedy skoro 60 miliónů korun.

V hlavním městě Lucemburska bude výstava do 15. října a určitě stojí za návštěvu - v dohledné době nebude k vidění tak unikátní soubor děl, která mají v mnohém souvislost s gotickým malířstvím a sochařstvím v Čechách a na Moravě.