Dva muži a jedna žena. Otec, syn a zraněná nepřátelská bojovnice. Dvojí sexuální pnutí. Dilema. Kdo se s kým vyspí a kdo koho zabije? Moc těch možností není, že? Nicméně... o tom je český film Marta. Film, který se hrdě hlásí k nálepce "artfilm" (konkrétně navíc "absolventský artfilm"), s čímž mám problém...

Čas od času jsem nucen vysvětlovat jak to je se mnou a s artfilmy, což vůbec není snadné, protože jednak nemůžete přesně definovat, co je to artfilm, a už vůbec nemůžete tvrdit, že mám nějaký konkrétní vztah ke všem artfilmům obecně.

Nicméně, představte si následující situaci: Řekněme, že se procházíte galerií, ve které se nachází obrazy všech stylů ze všech historických období. Tady je nějaký Rubens, tady je nějaký Picasso a tady hyperrealistický Theodor Pištěk! A mezi nimi najednou stojí zcela černé plátno metr krát metr a v jeho prostředku je bílý puntík o průměru 1 cm. A jmenuje se to třeba "Prozření Jiřího X".

Rozhodně si myslím, že i tento obraz je umělecké dílo a má v obrazárně své místo. Budu rozhodně akceptovat, že umělec mohl být velmi rozerván a že mu trvalo mnoho dnů, než toto dílo vymyslel a vytvořil - že byl inspirován svým přítelem Jiřím, který se ufetoval Toluenem a že do toho dal opravdu všechno, než měla bílá i černá ten úplně správný odstín. (A ta černá dokonce možná v levém horním rohu přechází trohu do šedé! - nebo je to jenom špatným osvětlením?)

Některé lidi takový obraz zásadně osloví (obzvlášť když znají i tu doprovodnou historku o Jiřím) a budou schopni o něm vášnivě debatovat. Já nikoliv. Já se mírně pousměji, půjdu se podívat na dalšího Pištěka a budu se snažit nezaplést se do žádné diskuse o obrazu "Prozření Jiřího X".

Proč vám tohle všechno vyprávím? Protože český film Marta je něco jako ten obraz s tečkou. Je to film, který se celý odehrává v lese a v chalupě uprostřed lesa a ve kterém vystupuje tuším celkem šest herců, z toho tři déle než pár desítek sekund. Děj se odehrává "v nějaké cizí zemi mimo čas a prostor", ve které shodou okolností všechno vypadá a funguje přesně tak, aby se to ve Střední Evropě v roce 2006 natočilo za co nejméně peněz. (Například zuřící válka je znázorněna tím, že se hrdina bojácně přikrčí za strom a uslyšíme zvuk přelétávajícího letadla. Z toho bych si bez doprovodného textu skutečně těžko vydedukoval, proč se za tím stromem krčí, když kolem jenom letí nějaké letadlo.)

Herci mi nepřišli nijak přesvědčiví a měl jsem neustále pocit, že se dívám na záznam divadelní hry, ve které se musí deklamovat nahlas, aby slyšeli i diváci v zadních řadách. Ono to totiž není zdaleka jen o výpravnosti. Třeba taková Záhada Blair Witch byla přibližně stejně výpravná a i když neměla nijak sofistikovaný scénář, jejím hercům diváci věřili (někteří až moc).

Občas píšu, že "tento film by mohl klidně být televizní inscenací". Martu bych nebral ani jako televizní inscenaci (a ona to, řečeno upřímně, je televizní inscenace, která náhodou bude promítána v kinech). Přečtěte si koneckonců texty na oficiálních stránkách filmu (obzvlášť sekci "Geneze"). Oceňuji, že se divákovi tyto stránky nesnaží nic nalhávat a že přesně vystihují, o co ve filmu jde, co jím tvůrci zamýšleli a pro jakého diváka je určen. Já to nejsem. Já nevydržel Stalkera do konce a Marta je ještě výrazně nudnější - a to jsem ji ze studijních důvodů vydržel do konce! Je pravda, že kdyby muselo obyvatelstvo povinně chodit do kina, raději bych ho poslal na Martu než na Experty. To ale nezní moc jako doporučení, viďte?

Tím jsem si odbyl nejbolestnější část dnešního FFFILMu a mohu se vydat do mírně komerčnějších vod:

Nebohá paní pomsta je film Chan-wook Parka, případně Park Chan-wooka, případně Chan-uk Parka, ale jistě víte, koho tím myslím... Myslím toho pána, co natočil Oldboye. A Oldboy se mi velmi líbil, přestože by ho leckdo označil za art.

Nebohá paní pomsta vypráví o nespravedlivě odsouzené ženě, která je po mnoha letech propuštěna z vězení a je hnána jediným: Pomstít se tomu, kdo ji do toho vězení před lety dostal. Za pomoci svého intelektu, svých bývalých spoluvězeňkyň a rodičů obětí onoho padoucha.

Nebohá paní pomsta má (na rozdíl od Marty nebo Stalkera) děj v klasickém slova smyslu, který by se dal zajímavě sepsat nebo vyprávět u táboráku jako bizarní historka. Na rozdíl od Oldboye je ale tento děj v podstatně větší míře prokládán různými vizemi (pes s lidskou hlavou na saních!!!) a scénami, kdy někdo někde stojí/sedí a někam kouká za zvuků hudby. Prostě, je to více "art".

Tyto čistě artové scény, u kterých má divák zřejmě zpytovat své nitro a přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta, ovšem nejsou zdaleka tak početné jako u nedávno zmiňovaného Kim Ki-duka. Jeho artovost již na mě byla příliš. Nebohou paní Pomstu jsem ještě zvládl strávit a užil jsem si její černý humor a brutalitu (mezi čímž je u Parka velmi tenká hranice), ale už to bylo na hraně.

A měl jsem také menší problém s tím, že mi u dialogů v některých scénách připadalo, že titulky nekorespondují s dějem, respektive nesou v sobě jiný emocionální náboj, než v tu chvíli čišel z herců na plátně. To ovšem mohlo být tím, že novinářům byla promítána verze s anglickými titulky a jsem si jist, že český překlad bude lepší. Každopádně: Oldboy to není, ale z tří premiér tohoto týdne jde o nejlepší počin.

Čímž se konečně dostáváme k třetí premiéře, která konečně nemá s artem nic společného, jmenuje se Rozchod! a vypráví o tom, jak se dva lidé (Vince Vaughn a Jennifer Anistonová) rozcházejí. A je skutečně jen o tom rozchodu!

Na oficiální české stránce distributora se dočtete, že jde o romantickou komedii, s čímž zásadně nesouhlasím: 95 procent filmu je o tom, jak si jeho dva hlavní hrdinové dělají naschvály. Dělají si je sice kvůli tomu, že jsou bývalí milenci, ale stejně dobře by většina z toho mohla fungovat, kdyby šlo o dva heterosexuální chlapíky, nesnášející se kvůli fotbalu. Romantika se vyskytuje pouze na začátku před úvodními titulky (kdy vidíme jak se seznámili) a náznakově možná v úplně posledních třech minutách.

A "komedie"? S tím bych také rozhodně nesouhlasil. Rozchod! nejenže není vtipný, ale ani se nezdá, že to někdy v průběhu kreativního procesu mělo být jeho účelem! To jest: Ne že by se režisérovi nebo hercům v tomto ohledu něco nepovedlo, ale oni prostě nenatáčeli komedii a marketingové oddělení se teď snaží vzbudit dojem (například pomocí plakátů a trailerů), že o komedii jde. Ve filmu sice pár vtípků je, ale je jich o řádově méně než třeba ve Válce Roseových (která rozhodně nebyla zrovna k popukání) a jde většinou o vtípky, které nijak nevýplývají z ústřední zápletky (např. někdo legračně mluví nebo je někdo homosexuál).

Výsledkem je film, o kterém se nedá jednoznačně říct, že by "neplnil svůj účel", ale jeho účel mi není zcela jasný. :) Jaký má smysl natočit film, který poměrně věrně a realisticky zachycuje, jak jsou na sebe dva nesympatičtí lidé v průběhu rozchodu hnusní, tj. vzbuzuje ve vás převážně velmi nepříjemné pocity (protože ten film si z těchto událostí povětšinou nedělá legraci a nezveličuje je - pouze je reálně zachycuje)? Kdo na takový film má chodit a proč? Někdo, kdo potřebuje vysvětlit "Když nechcete mít hnusný rozchod, nebuďte při něm na sebe hnusní?"

Znovu se nabízí srovnání s Válkou Roseových, ve které Danny DeVito dokázal něco velmi podobného zpracovat jako černou komedii. Představte si, jak by Válka Roseových vypadala, kdyby v ní nebyl humor. Nebo si to radši ani nepředstavujte...

Ještě bych chtěl šťouraly a vtipálky upozornit, že můj vlastní potenciální rozchod zatím probíhá velmi hladce a svůj názor na stejnojmenný film jsem si vytvořil dlouho před ním.

Další premiéry týdne

A dokumentární švýcarsko-francouzský film "Kdo byl Kafka" pravděpodobně bude o tom... kdo byl Kafka.

Ve zkratce...

Byl zveřejněn trailer na český film Ro(c)k podvraťáků "od tvůrců Snowboarďáků a Rafťáků". Je to rozhodně námět k zamyšlení. Například: "Kolik drsných britských komedií viděli tvůrci?" nebo "Proč hraje roli Robbieho Coltranea Václav Postránecký?"

Musím bohužel konstatovat, že jsem hodně dlouho neviděl tak nudný a fádní trailer jako na horor Nenávist 2. A to ho natočil stejný člověk jako jedničku! Diváci na zkušebních projekcích prý byli z filmu také znechuceni a jeho části jsou právě usilovně přetáčeny a přestříhávány.

Leonard Nimoy (ten ušatý pán z původních Star Treků) se dal na stará kolena na fotografování! (Dělá to už pár let, já o tom dodnes nevěděl.)

A na závěr: Kouzelnice, která nemá co skrývat.