Pravda, zmíněné kompozice ty ostatní o něco převyšují. Nic to ale neubírá kapele na kvalitě, kterou podpírá úžasná nápaditost v aranžmá, oživují elektronické prvky, drží schopnost vrátit se ve zvuku třeba až do osmdesátých let a působit při tom nebetyčně naivně, dále znamenité vokální party a také emoce, které v minulosti daly jméno tzv. emorocku, jehož je kapela představitelkou. Ovšem pozor, barvitou. Jako by chtěla terminus technicus posunout.

Od začátku desky šokuje tím, jak se neuzavírá před ničím. Pochodový rytmus vystřídá ska, hardcoreové běsnění prvky popu, a to všechno během několika vteřin. V písních je napětí a nadhled, objevují se v nich pro rock nikoli běžné nástroje (violoncello, akustická kytara) a melodické linky jsou velmi dramatické.

Pravda, kapela se nevyhnula tomu, aby se v několika momentech trochu opakovala, nicméně to na ploše desky nechť laskavě vezme čert.

Panic! At The Disco: A Fever You Can't Sweat Out
Warner Music, 39:48