Americký dramatik Richard Alfieri (1952) zavítal jednou do tančírny na Floridě, kde ho zaujaly upravené starší dámy tančící s mnohem mladšími partnery. Všechny páry vypadaly šťastně a nápad na divadelní hru byl na světě. Od broadwayské premiéry v roce 2001 se hra Šest tanečních hodin v šesti týdnech úspěšně rozběhla po celém světě.

Vypráví příběh ženy, která si objedná u agentury domácího učitele tance jako záminku, jak vybřednout ze stále hůř snášené samoty. Šest tanečních lekcí je šest příležitostí k dialogu, v němž se jen velmi opatrně pootvírají dveře třináctých komnat obou partnerů - v případě Lily je to nevydařené manželství a pocit spoluviny na tragickém úmrtí dcery, u Michaela stigma homosexuála v očích úzkoprsé jižanské společnosti a minulost poznamenaná ne zrovna idylickými intimními vztahy.

Alfieriho hra s brilantním dialogem a vtipnými pointami balancuje na hraně sentimentu, do něhož v závěru vepluje pod napnutými plachtami nevyléčitelné nemoci Lily a šťastně nalezeného partnera pro Michaela. Nicméně, i tak je text příležitostí pro dva výborné herce. V Ungeltu v citlivé režii Zdeňka Duška exceluje především Oldřich Kaiser, jehož herecký temperament ladí s Michaelovým smyslem pro šokující humor.

Kaiser nehraje o Michaelově sexuální orientaci. Pokud ji divák vůbec zaznamená, pak spíš ve zvýšené míře citlivosti a empatie, kterou gayové vůči svým přátelům projevují. Pod drsnou slupkou provokatéra občas zacuká živý nerv životních proher, pro něž je Michael schopen naslouchat Lily, ale nikoli ji planě litovat. Je to velice dobře vystavěná postava, která dokazuje, jak výjimečným talentem a hereckou inteligencí Oldřich Kaiser vládne.

Chantal Poullainová staví Lily na uražené ješitnosti a upjatosti moralistní učitelky, jež umí být náležitě protivná i štiplavě ironická, ale za tím vším se skrývá zoufalá potřeba citu, jehož se jí v životě moc nedostalo. Její dialogy s Michaelem jiskří vtipem, pokud ovšem Francouzka Poullainová nezápolí se zrádnou češtinou, jejíž nástrahy nezvládla ani za dlouhá léta v Čechách. A protože v Ungeltu je Alfieriho hra víc konverzačka než taneční show, tak klopotné hledání správného výrazu nepůsobí vždy jen jako roztomilá neobratnost.

Stručná taneční čísla jsou půvabná i funkční, hudba dobře zvolená a sentiment koneckonců až na zmíněný závěr snesitelný. Takže pokud jste Šest tanečních hodin nestihli vidět v Ungeltu, nenechte si je ujít na Letní scéně divadla na hradčanském Novém světě, kde se začíná hrát zítra večer.

Richard Alfieri: Šest tanečních hodin v šesti týdnech

Překlad Pavel Dominik, režie Zdeněk Dušek, scéna Jaroslav Máčal, kostýmy Kateřina Hájková. Česká premiéra 19. 5. v Divadle Ungelt.