Existuje nějaká role, kterou jste si ještě nezahrál, ale máte na ni spadeno?

Takhle se člověka v mém věku ptát přece nemůžete! Málem jsem se urazil! Mladíky už si v sedmdesáti prostě nezahraju. Na druhou stranu jsem toho myslím zvládl dost: na plátně jsem měl přes sto rolí, o divadle ani nemluvím, natožpak o televizních nebo rozhlasových inscenacích. Stihl jsem toho tolik, že by to stačilo na dva herecké životy, ne jeden.

A právě proto jste držitelem obrovského množství řádů, medailí a ocenění. Která z cen je pro vás tou nejcennější?

Proboha, to je, jako kdybych si měl vybrat, které z mých čtyř dětí nebo čtyř vnoučátek je moje nejoblíbenější! Vždycky máš radši toho, kdo je nejmladší nebo kdo je právě nemocný. Na tyhle otázky na nejoblíbenější román, roli nebo film odpovídám hrozně nerad.

Prozradíte aspoň, jaká z té neuvěřitelné pestrosti rolí, které jste sehrál, vám nejvíc seděla? Byl to zloduch, car, nebo idealistický mladík z vašich začátků?

Začnu zeširoka. Když mi bylo 29 let, měl jsem infarkt. Jakmile jsem se uzdravil, řekl jsem si, že už nikdy nebudu ztrácet svůj čas věcmi, které mě nebaví. Nedělal jsem nic, co by mě nezajímalo, takže každou ze svých rolí jsem měl rád. Nedělím je na horší a lepší, spíš podle toho, kolik mi přinesly peněz.

Jste ještě pořád hlavou herecké školy MCHAT a šéfem Moskevského divadla?

Přesněji řečeno, jsem umělecký šéf i ředitel Moskevského divadla, taky umělecký šéf svého vlastního souboru... Jsem takový divadelní aligátor.

Stíháte i tak hrát ve filmech? Hlavně natáčení v zahraničí musí být časově náročné...

Ve světě natáčím, jen když mám čas, ale Rusové se vždycky přizpůsobí mému programu. Po Rusku jezdím opravdu často - moje babička, která byla napůl Ukrajinka, říkala lidem mého typu žabky cestovatelky. Když je člověk dobrý organizátor, čas na cestování si vždycky udělá. Já strašně málo spím, takže toho pak víc stihnu.

Jak málo?

Pět a půl hodiny mi bohatě stačí. Jen když hraju večer v divadle nějakou náročnější roli, třeba Amadea nebo Tartuffa, dám si odpoledne na hodinku šlofíka. Během některých představení shodím půl kila za dvě hodiny, tak uznej, že nějaký odpočinek navíc potřebuju.

V roce 1968 jste hrál Chlestakova v Revizorovi v pražském Činoherním klubu...

Na to mám jen ty nejlepší vzpomínky. Něžné a láskyplné. Mám tady v Česku hodně přátel.

...a prý jste tehdy protestoval proti invazi "spřátelených mocností" do Československa.

Tehdy si toho soudruzi vůbec nevšimli a nechali nás tady, v Československu! Vláda Sovětského svazu mně a ještě pár umělcům, kteří byli proti vpádu vojsk, dokonce udělila řády! To ostatně dělal už car Alexandr II. - když ho někdo zlobil a chystal převraty, udělili mu vyznamenání a bylo po revoluci. Lidi se pak v duchu ptali: Tabakov že protestoval? Nesmysl, vždyť dostal řád!

Hrál jste v mnoha filmových adaptacích klasických ruských literárních děl, od Tolstého Vojny a míru po Gončarovova Oblomova. Četl jste ty mnohasetstránkové romány?

Ano. Všechny. Když jsem chodil do školy, vůbec jsem se neučil, a jak jsem přišel domů, zalehl jsem na pohovku a jen četl. Měl jsem totiž vynikající učitelku a té bylo jasné, že mám na čele napsáno, že budu umělcem. Takže mě nechávala projít ze všech předmětů. To bylo v osmé, deváté a desáté třídě - tehdy jsem přelouskal všechna významná díla ruské i sovětské literatury 19. a 20. století. Za tyhle tři roky jsem přečetl víc než za posledních 50 let.

Víte, že měl váš přítel, dvorní režisér a herecký kolega Nikita Sergejevič Michalkov přijet do Zlína? Tušíte, proč nakonec nepřijel?

Určitě proto, že teď dokončuje film, remake Lumetových Dvanácti rozhněvaných mužů. Taky točí druhý díl svého snímku Znaveni sluncem, ale to je jako Cheopsova pyramida, bude na tom dělat ještě dlouho.

Jaké jsou vaše plány pro návštěvu Česka?

Zítra odjíždím ze Zlína do Prahy, kde se potkám s kolegy z Dejvického divadla a Divadla na Vinohradech, abych viděl na vlastní oči jeviště, na která se svým souborem v prosinci přijedu. Chceme tu hrát Strýčka Váňu od Čechova, Na dně od Gorkého, něco od Ostrovského a Anderejeva, Bernhardta a snad i skvělou Sublimaci lásky od Benedettiho. Taky bych chtěl koupit nějaké dárky své ženě, která mi nedávno porodila dcerušku.