Článek
Z pódia sice zněly typické bohaté, k tanci svádějící rytmy a nechyběly ani proplétající se melodie, které členové skupiny vyluzovali na likembé, ovšem po obvyklé uhlazenosti konvenující posluchačům, toužícím jen po exotice v exportním balením, která malinko podráždí smysly, ale neprovokuje, nebylo ani stopy.
Zejména zvuk souboru byl neuvěřitelně syrový. Skupina totiž primitivním způsobem snímala tóny likembé a výsledkem byl hodně zkreslený sound připomínající první pokusy tuzemských rocknrollových pionýrů s amplifikací kytary. Soubor navíc doplnil bubínky kusy plechu, do nichž vytloukal rytmus. Konono No. 1 připomněli zlaté doby world music z doby před dvaceti lety, když ještě nebyla tvrdě exploatována fonografickým průmyslem a její představitelé se nezačali přizpůsobovat vkusu širších posluchačských vrstev, jak to udělaly například některé z balkánských dechovek.
Konžané nabízeli svébytné pojetí a autentický prožitek, což je důvod, proč dostali cenu BBC v oblasti world music. Koncert ukázal, že žánr ještě nabízí leccos objevného, jen je potřeba více hledat a doufat, že promotéři navzdory komplikacím s vízy budou zvát právě skupiny z méně obvyklých oblastí.