Nikdo nemusí pochybovat o tom, že Rumcajs je hlavně pro nejmenší diváky z mateřinek a z prvních či druhých tříd. Režisér Martin Františák načal dramatizaci nesmrtelné knížky Václava Čtvrtka z per Jiřího Skovajsy a Ondřeje Klíče pochopitelně vyprávěním o tom, proč se stal nebojácný vousatý chasník z Českého ráje loupežníkem. Pokud si nevzpomínáte, na jeho ševcovské chalupě se jednou objevil nápis: Pro urážku starostenský nohy nadosmrti zavříno!

Starosta má hňápy

Milého Rumcajse odvlekli do šatlavy za prohlášení, že "starosta má hňápy jako sloní tlápy". Všechno se to ale zamotalo úplně jinak, a tak milý švec osídlil Řáholec, nabil pistole pověstnými žaludy a počínal si pak dlouhá léta líp než Jánošík. Nic na tom nemění ani fakt, že autor hudby k inscenaci Jan Kyncl mu do huby vložil moravské písničky. Co na tom?! Rumcajs je z Jičínska, ale hraje se v Brně.

Jinak je v té pěkné divadelní vyprávěnce pro malé školáky všechno jako v originále. Když sjede blesk do medu, jde o strach, aby poklad nezcukernatěl. A když si Manka s loupežníkem nevědí rady, jaké jméno dát synkovi, který si brzy vede stejně dobře jako loupežník-pantáta, zachrání situaci Rumcajsovo temné zaklení "kruci písek".

Vyprávění se často obejde bez zbytečného řečnění. Caparti poulí na Cipíska a jeho rodiče oči a fandí mu víc než příšerám ve stále pitomějších televizních animovaných seriálech. Však také Miroslav Černý (Rumcajs), Sylva Vaspalcová (Manka) i Ondřej Klíč (Cipísek) skoro jako by do pohádky rovnou ze štětce Radka Pilaře vypadli. Nudit se v Polárce na Rumcajsovi určitě nebudou ani dospěláci. Poučí se, jak se postavit nabubřelé, i když přihlouplé moci.

Čím jiným jsou rumcajsovské příběhy než návodem k rebélii.

Divadlo Polárka Brno - Jiří Skovajsa, Ondřej Klíč: Rumcajs. Režie Martin Františák, dramaturgie Hana Mikolášková, scéna a kostýmy Eva Kubešová, hudba Jan Kyncl