Filmaře Janka, který na začátku 80. let emigroval do USA a v Americe pracoval do svého návratu do vlasti jako střihač a kameraman, známe například z filmů Geoffrey Reggia Powaqqatsi nebo Anima Mundi. V minulých letech jezdil v létě za dětmi do dětského domova a bral s sebou trikovou kameru. Učil je s ní natáčet, děti si zkoušely animovat jednoduché filmy nebo dělaly jen blbosti.

Když se Janek podle svých slov nakonec pustil do dokumentárního filmu, věnovanému právě jim, zjistil, že už má předem spousta materiálu natočeného. Došlo ke šťastné shodě náhod: Autorovi se podařilo navázat s dětmi blízký vztah. Stal se jejich kamarádem i náhradním otcem. Během hry na film děti dovedly najednou vyprávět "vlastní příběhy", třebaže nevědomě a dětskou, možná právě proto odzbrojující, průzračně čistou formou.

Animovaní panáčkové pšoukají, mlátí se po hlavě. Sledujeme úsměvné pohádky a animované anekdoty, v nichž se objevují opilí dospělí, peroucí se rodiče, sociální pracovnice a bláhové představy. Kamera v jejich rukou ztrácí jasné vedení i průhledné záměry, je divotvornou hračkou a zároveň zastupuje stránky dětského deníku. Děti se zpovídají ze svých smutků, vzpomínek i pocitů bezmoci a vyprávějí o sobě lépe, než by to dokázal leckterý filmař.

Jejich svěží, nečekaně výmluvné záběry šokují, baví. Jsme pozvaní, abychom dětskýma očima nahlédli svět i všechny hrůzy, v nichž vyrostly. A přesto jejich příběhy, které se skrývají leckdy za anekdotou a vtipem, dojemně svědčí o naivní chuti do života - všem traumatům i ještě netušeným, budoucím zradám navzdory. Janek je jim pouze průvodcem, strejdou i zasvětitelem do hry. Doplnil kostru a dodal dokumentu dramaturgii.

Ale v podstatě je v nejlepším slova smyslu spoluautorem tohoto mimořádného, autentického a proti očekávání i povzbudivého filmu.

Chačipe ČR 2005 Režie, scénář, kamera: Miroslav Janek, střih: Tonička Janková, zvuk: Tomáš Kubec