Gilliam uvedl film Tideland, který je směsí příběhů Alenky v říši divů, Čaroděje ze země Oz a Psycha. Sledujeme vyprávění z pohledu desetileté holčičky, jejíž rodiče jsou závislí na heroinu. Matka umře na předávkování, zatímco dcera se stará o otce a například mu připravuje čisté jehly. Přitom uniká do fantaskního světa. "Nacházím se v hrozném stadiu, mezi jednotlivými filmy propadám stále čím dál tím větší depresi. Vím, jak je těžké sehnat peníze," prohlásil Gilliam.

I kdokoli jiný vám tu potvrdí, že jít za producentem a říct mu o deset, dvacet miliónů na natočení uměleckého filmu není žádná hračka. Prostor pro sebevyjádření nedostane každý, kinematografie se dnes více než kdy jindy rozděluje. Na rotterdamském festivalu nenajdete obří studiové filmy, ale i menší, osobní snímky, které jsou točené na koleně.

Jaká je cesta uměleckého filmu, ukazuje například snímek Lecha Kowalského Na východ od ráje. V první části jeho zpovědi sledujeme rozhovor autora s matkou, která vzpomíná na transport na Sibiř a na lágrové horory, které zažila. Podařil se tu drobný zázrak. Její hovor spolu s výrazy tváře a temperamentem, s nímž mluví, evokuje minulost a život v lágru možná s větší sugestivitou, než by se to podařilo filmu srozpočtem sta miliónů dolarů.

V druhé části Kowalski uvádí matčino vyprávění do souvislosti s hrůzami, jakých byl sám svědkem v ghettoizované komunitě amerických narkomanů a pornoherců. Jak může naopak vypadat intimita vztahu sourozenců v ortodoxní židovské rodině, plné rituálů, bolesti a potlačené sexuality, se pokusil inscenovat Josh Appignanesi v britském snímku Píseň písní. Film rozvíjí vztah nepříliš pohledné Ruth, která zůstává u nemocné matky, a jejího bratra Davida, osamělého, i když brilantního učitele a intelektuála.

Kamera je neustále těsně u nich, vniká do rodinného i intimního soukromí. Jakmile se Ruth podaří přesvědčit Davida, aby se vrátil do jejich domu, vzniká mimořádné drama, které směřuje k incestu.