Vzešla ze skupiny Black Milk, která se však údajně rozpadla...

Je to pravda?

Ano, je to záležitost dob minulých. Říká se sice "nikdy neříkej nikdy", ale myslím si, že návrat v původní sestavě nepřipadá v úvahu. Jestli nás s Terezou Černochovou něco napadne, dáme nějaký projekt dohromady. Black Milk ale nejsou.

Třetí z Black Milk, Tereza Kerndlová, tedy k případné spolupráci přizvána nebude?

Nebude. Nikdy se k tomu nevyjadřuji, protože nemám ve zvyku vyjadřovat se k věcem, které jsou zbytečné. Padla myšlenka, že bychom si našly novou členku, ale nakonec se ukázalo, že pro Terezu Černochovou je důležitější dokončit školu, což je v pořádku.

Rozpad kapely byl jediný důvod k realizaci sólového alba?

Mělo vzniknout už při Black Milk. Kapela měla nahrávat třetí desku a já sólovku. Dlouho s tím nikdo neměl problém, ale nakonec se ozvaly nepřejícné hlasy. Došlo to tak daleko, že se skupina rozpadla. No a všechno zlé bylo k něčemu dobré: deska je na světě.

Jsou na ní písničky, které by byly na třetí desce Black Milk?

Možná jedna. Jsou tam ale skladby, u nichž jsem si řekla, že by bylo skvělé, kdybychom je nazpívaly ve třech. Zvláště píseň Nic víc. Na své desce si ovšem veškeré sbory zpívám sama.

Zajímavý je starý gospel His Eye Is On The Sparrow v moderní úpravě. Tahle poloha vám velmi svědčí.

Nazpívala jsem ho pro Ježíška, chci mu poděkovat. Vždycky jsem inklinovala k písním, které černoši zpívali v kostelech. Chtěla jsem už po Black Milk, abychom nazpívaly nějakou skladbu bez kapely. Nikdy jsme se k tomu ovšem nedostaly, a já věděla, že ji na sólovce musím mít.

Je o vás známo, že ráda cestujete. Jak moc desku ovlivnily cesty do zahraničí?

Velmi. Na albu je třeba písnička Mashai. Před třemi lety to byl v Řecku strašný hit, když jsem ji slyšela, chtělo se mi tančit. Trvá to dodnes. Je strašně těžká na výslovnost, slova jdou rychle za sebou, a tak jsem pak do bookletu pro jistotu napsala, že se Řekům za svůj přízvuk omlouvám. Ta písnička připomíná moře. Je o holce, která se v Řecku rozešla s klukem a chce utéct do Afriky. Sní o tom, jak ji tam budou nosit na rukou a bude znovu zamilovaná.

Ale Řecko není jediná inspirace?

Kdybyste si v písničce Nic víc odmysleli česká slova, ucítíte alžírskou až arabskou hudbu. Dangerous je zase latina, připomíná mi můj pobyt v Mexiku. Na desce je víc hudebních stylů, ale všechno spojuje můj hlas. Lidé uslyší co dokážu a podle svých reakcí mi pomohou vybrat styl, na kterém bude případná druhá deska postavená.