Profesi není třeba nikomu specifikovat. Kněžky lásky k povyražení všech sociálních vrstev se těší opovržlivé vážnosti. Milovníky prasárniček v televizi ovšem zklamu. Hra Vogelové se obešla bez svlékacích scén. Nejenom proto, že autorka je absolventkou katolických škol.

Text je groteskní návštěvou komunity dam, které už dávno mají "nalítáno", přesto jejich družstvo vytrvalé slouží k potěše posledních dnů jim rovných starců.

Láska v každém věku

Úsměvy na tvářích diváků zpočátku spíše lechtivě rozpačité roztávají postupně v tlaku tržních mechanismů, vzorně určujících soužití. Střeží je důsledná bordelmamá Mae (83 let) - Marie Spurná. Jako člověk v odpovědné funkci nepracuje, neboť řídí pracovní výkony Uršuly (79 let) - Milena Šajdková, Lillian (75 let) - Markéta Tallerová, Edny (74 let) - Michaela Lohniská a Very (72 let) - Eva Lecchiová.

Každá je součástí dobře šlapající fabriky na pozdní vzruchy. Tržní prostředí ale funguje jenom do chvíle, kdy na povrch vybublávají z mlh nad blaty trápení i naděje, třeba na trvalý vztah. Vždy prý spolehlivé mechanismy trhu vstupují na minové pole proměn lidskosti v pochybný svět dobře fungujících strojů, navíc s přihlédnutím k jejich opotřebovanosti.

Klausova všemoc trhu dostává v tom obraze na frak. Dámičky ze světa odcházejí jako lidé. Petra Krčková moc dobře, ve shodě s poselstvím hry zvolila vyzývavou kostýmní barevnost v tvarosloví připomínajícím zlatou éru šedesátých let. Na scénu pak umístila kovový dětský kolotoč z parku - se všemi jeho významy: kolotoč chvílemi se zastavující, mile unášející lidi schopné hrát si, často i zběsile odstředivý; kolotoč života, světa...

S tím vším koresponduje hudba Františka Táborského a v inscenaci důležité líčení Evy Šlosárové. Suma textu, který herečky zvládají, je i měsíc po premiéře občas paměťově zaskočí, byť mají do věku hrdinek, jež představují, ještě pořádný kus cesty. Velice dobře ale tlumočí ono základní poselství, jež je spíše než žánrovým obrázkem společenským podobenstvím. Inu - další dramaturgický počin divadla, kterému celostátní kritika věnuje minimální až žádnou pozornost. Velmi nespravedlivě.

Malé divadlo FXŠ Liberec - Paula Vogelová: Nejstarší řemeslo. Přeložil Alexander Jerie. Režie Štěpán Chaloupka, dramaturgie Tomáš Syrovátka, scéna a kostýmy Petr Krčková, líčení Eva Šlosárová, hudba František Táborský.