Do Prahy přijíždíte rovnou ze španělského Ovieda, kde jste zpíval Lacu v Janáčkově Její pastorkyni. Jaké to bylo představení?

Tato inscenace je podle mě nejkrásnějším uvedením této opery, ve kterém jsem účinkoval. Zpívám v ní již potřetí - poprvé to bylo ve Vlámské opeře, pak v Japonsku za řízení dirigenta Seijzi Ozavy a nyní. A vždy v režii Roberta Carsense.

Jen pro dokreslení -- na scéně je pravá hlína, při závěrečném duetu padá na pódium a na účinkující skutečný déšť. Jenůfě i Lacovi se tak vlastně dostává úplné a přirozené očisty. Je to úžasný, sugestivně působící efekt a pro nás na pódiu i jisté nebezpečí nachlazení, ale i přes toto riziko to stojí za to. Inscenace je moje šestnácté nastudování Její pastorkyně a Laca jsem zpíval ve sto šedesáti představeních.

Co vás přimělo k uspořádání benefičního koncertu v Národním divadle?

Vážím si velice poslání lékařů, jejich úsilí, co nejvíce pomoci trpícím. Vím, že jejich nevyčerpatelná aktivita zaslouží daleko více publicity a pomoci než vidíme kolem sebe - jedním z takových je právě profesor Vladimír Tesař. Rozhodl jsem se mu a nadaci pomoci právě tím, co umím - zpěvem a vánočním koncertem. A jsem rád, že pro tuto myšlenku se mi podařilo získat i Národní divadlo, řadu partnerů a sponzorů. Výtěžek je proto určený České nadaci pro nemoci ledvin.

Máte pozvané výborné hosty, pěvkyně Evu Urbanovou, Lívii Ághovou a další. Jak jste je vybíral?

Vybíral jsem je na základě kvality. Zároveň jsou to jména, která v operním světě již něco znamenají. Ale představím moc rád i jeden mladý talent - tenoristu Pavla Černocha, kterého dle mého názoru čeká velká kariéra.

Letošní rok byl pro vás mimořádně úspěšný. Zpíval jste například Tannhäusera v milánské La Scale...

Vystoupení v Miláně bylo určitě cenné, ale za úplný vrchol považuji berlínské koncertní provedení Janáčkovy Její pastorkyně s Berlínskými filharmoniky a - ať se na mne nikdo nezlobí pro ten výraz - přímo božsky dirigujícím Simonem Rattlem. Titulní roli zpívala Finka Karita Matilla, já opět Lacu. Zpívat vedle ní byl pro mne zážitek na celý život.

Jak letos oslavíte Vánoce?

Po třinácti letech se nám konečně s manželkou Hankou Zagorovou podaří strávit Vánoce v Praze. Přiletí rodiče z Košic, dorazí také sestra Hanky a její rodina. Bude nás hodně, což znamená, že Hanka bude i hodně vařit. Nechci mluvit za ní, ale myslím, že vaří v tuto dobu docela ráda. Už teď se těším na tradiční jídla - zelňačku, bramborový salát a rybu.

Hanka je báječná žena a také skvělá kuchařka. Její specialitou je svíčková, myslím, že je to úplně nejlepší svíčková na světě. Ale umí i další speciality - červené maso a plněné zelí na maďarský způsob.

Co vás čeká v příštím roce?

Rok 2006 je pro mne v tuto chvíli již plný závazků. Hned v únoru mi vychází u firmy ArcoDiva album Slzy a úsměvy, kde zpívám písně Mikuláše Schneidera-Trnavského, Bély Bartóka a cyklus Sylvie Bodorové Sadaj slnko, sadaj společně s Gabrielou Beňačkovou. Jsou to všechno úpravy lidových písní.

Pak odjíždím do Milána, kde účinkuji v nové inscenaci Káti Kabanové opět v režii Roberta Carsena. V Kátě Kabanové zpívám i v Janově. Těším se na září a říjen, kdy oslavím milník v mé kariéře jubilejním turné po České i Slovenské republice. A již teď přemýšlím o dalším benefičním koncertě, vystoupení na něm je zároveň i mým předsevzetím do nového roku.