Článek
Bylo tomu tak v jeho prvotině Nabarvené ptáče o židovském chlapci, který za války prchá před okupanty a současně čelí týrání primitivních venkovanů, stejně jako ve slavné zfilmované novele Byl jsem při tom o retardovaném zahradníkovi, který znal svět jen z televizní obrazovky a náhle se ocitne ve vysokých politických kruzích. Bylo tomu tak i v románu Kroky, kde bezejmenný vypravěč nejdříve vystupuje jako dětská oběť války a později dospělá oběť totalitního režimu.
Drsnou hru život hraje i s Georgem Levanterem, ústředním hrdinou do češtiny letos poprvé přeložené knihy Schůzka na slepo (1977). Není to tradičně vyprávěný román. Spíše představuje sbírku bizarních příběhů ruského emigranta Levantera, drobného investora, muže na cestách.
Do života mu vstupují neobyčejní lidé, kteří jsou většinou také porůznu postiženi. Žena, která velkou část svého času prožila jako muž, emigrantka, která bývala slavnou ruskou herečkou, prostitutka, Stalinova dcera. Levanter často hraje se svým okolím podivnou hru, jako by se uspokojoval tím, že má jeho osudy ve svých rukou. Ať už lidem okolo pomáhá, nebo je zneužívá a ničí.
Kosinského povídkám a epizodám nelze upřít vypravěčskou lehkost, výrazné pointy a dráždivá témata. Dokáže být politický (jeho hrdina se mstí za oběti totalitních režimů), perverzní (naturalisticky líčí různé podoby násilí a sexuální deviace) i napínavý. Čtenář se bude možná pohoršovat, ale nudit jistě ne. Největší bolestí Schůzky na slepo je však sám ústřední hrdina.
Kosinski ve snaze touto postavou spojit všechny své nápady naložil na Levantera takový náklad, až ho zdeformoval v nevěrohodné monstrum. Vyžaduje od něj, aby nejen investoval a nesl si cejch věčného cizince, ale aby i publikoval, sportoval, odhaloval špiony a likvidoval je. Když si to příběh žádá, nechá ho nečinně pohybovat po americkém venkově, načež ho vzápětí uvádí do společnosti diplomatů. Ostatní postavy se obvykle objeví jedinkrát a pak ze scény navždy mizí.
Švy, kterými je postava Georga Levantera spíchnutá, zůstávají až příliš okaté. A podobně tomu je i s logikou celého příběhu.
Jerzy Kosinski: Schůzka na slepo, Přeložila Ivana Jalovcová-Fieldová, Argo, 234 stran