Článek
Nový tandem dumal dlouze nad tím, jestli by album mělo znít jako od skupin Gang Of Four, Bloc Party či Kraftwerk. V tom duchu byly dokonce některé skladby již připravené, ovšem oba autoři nakonec objevili kouzlo osmdesátých let.
Inspirací pro realizaci desky v této podobě byla písnička Louise od kapely Human League z roku 1984. Zpívá se v ní o chlapíkovi, který potká své bývalé děvče a uvědomí si, že mu ani po letech není jedno. Banální, leč téma pro všechny.
"Je to jedna z mých nejoblíbenějších skladeb a moc se mi líbil nápad psát písničky na novou desku z perspektivy Louise. Například Ghosts nebo Spread Your Wings jsou také o dávných láskách. Zdá se mi, že na desce je mnoho smutku," tvrdí Williams.
Robbie se vrací do osmdesátých let
Není divu. Bilancuje totiž svůj život a ten nebyl vždy veselý. Několikrát už dal na srozuměnou, že mu úloha celebrity sedí méně než úloha citlivého zpěváka se schopností generační výpovědi.
Tentokrát ale jako by se jí zřekl. Utekl do osmdesátých let za hudbou, na které coby puberťák vyrůstal. Problém je, že jí spolu s producentem Duffym podlehli i po stránce zvukové. Jiskra, živelnost, "rockerskost", moderna i vtipnost zmizely. V porovnání s předešlou sbírkou Escapology (2002) je Intensive Care plochá písničková deska bez jednoho místa, které by poutalo pozornost.
Williams se přitom snaží, dává ze sebe maximum, ale protože vstoupil do staré doby, může sázet pouze na to, že svět desku přijme kvůli pozici, kterou si v minulosti získal. Kdyby takový pop nahrál někdo jiný, do roka a do dne by byl zapomenut.
Robbie má v hlase neodolatelné klukovství, inklinuje k rockerské uvolněnosti a vše na albu je provedeno velmi profesionálně. To je třeba nepřehlédnout. Základ, o který se lze s klidem opřít.