Letos na jaře měla v pražském Divadle Na zábradlí premiéru jeho hra Plyš. Výběr z Hvoreckého próz byl vydán v Polsku, některé byly přeloženy do angličtiny, němčiny, slovinštiny a maďarštiny. Publikuje v řadě deníků a časopisů na Slovensku i v Česku a překládá z angličtiny.

Salonu věnoval povídku Profesionální Středoevropan a při té příležitosti jsme se jej zeptali, co si myslí o sjednocování Evropy.

Jste eurooptimista nebo europesimista? Nebo pro vás tyhle pojmy znějí jako blábol z politiky?

Jsem rozhodně eurooptimista, v tom smyslu, že mám pořád velkou radost ze vstupu do Evropské unie. Když zažívám, jak snadno se teď cestuje přes hranice, chápu to jako zásadní pozitivní změnu. V 80. letech jsem byl malý kluk a naši rodinu pustili jen jednou do Jugoslávie - a stačilo to, abych si to zapamatoval, zažili jsme na hraničním přechodu pořádné peklo.

Myslím si, že vzdor všem problémům udělaly Česko i Slovensko za uplynulých patnáct let obrovský krok dopředu. Europesimistům bych doporučil, aby se pokusili představit si, co by se stalo, kdyby se Unie na pár měsíců zrušila a zavedl by se původní stav: národní měny, zavřené hranice, obrovská cla na dovážené zboží a podle toho by vypadaly ceny v obchodech...

Myslím si, že právě pro malé země je EU velkou výzvou. I pro spisovatele - zkusit prorazit v té obrovské konkurenci...

Představa návratu do nějakého dřívějšího stavu je dost kuriózní, ale nějak se zašmodrchal další vývoj. Zahrajte si na politologa a řekněte, co se děje, a co byste dejme tomu jako poradce navrhoval po francouzském a nizozemském NE a následujícím lucemburském ANO evropské ústavě. Co z těch hlasování vyplývá a co teď mají dělat evropští politici - a slovenští a čeští zvláště?

Mám pocit, že jsme teď svědky nástupu konzervativních, pravicových vlád, které se často tvrdě staví proti právům přistěhovalců, žen, sexuálních menšin a prosazují nejrůznější omezení. A zároveň se zdvihá vlna náboženského fundamentalismu, který se začíná silně propojovat s politickou mocí. O volbách rozhoduje marketing a reklama a bizarní průzkumy veřejného mínění, ne skutečný obsah politiky.

Myslím si, že EU má dost sil i aktivních lidí, kteří si toto riziko uvědomují. Každý ale musí začít od sebe, je třeba mít otevřenou mysl a všudypřítomným manipulacím se bránit vytvářením vlastního názoru. Podstatné je, aby se nepřestala utvářet občanská společnost, v níž se lidé aktivně zapojují do veřejného života a víc si uvědomují svoje práva a povinnosti, plně využívají občanské svobody. A právě EU je projekt, který může malým zemím, jako jsou ty dvě naše, dát větší jistotu a oporu demokracie ve velkém evropském celku.