Ve všech písních na vašem posledním albu zní bicí. Proč jste se rozhodli cella podložit rytmikou?

Teprve na čtvrtém albu jsme uplatnili trochu perkusí, pak jsme se ještě hlouběji ponořili do psaní vlastních skladeb a při práci na desce Reflections jsme zjistili, že naše písně vyznívají nejlépe s bicími. Protože jsme je chtěli hrát i na koncertech, od vydání alba jezdíme i s bubeníkem. Letos odehrajeme 140 koncertů. Je to směr, kterým se chceme ubírat, a tak se Mikko stal členem skupiny. Bicí dávají cellům mnohem větší svobodu, dodávají písním větší síly.

Zní bicí i ve starších skladbách, které vznikaly bez nich?

Hrajeme s nimi i písně Metalliky, které jsme původně zaranžovali bez nich. Cellové verze Creeping Death nebo Search And Destroy zní lépe s bubny, i když jsme k použití bicích v nich byli zpočátku skeptičtí. Před pár lety jsme ještě hráli první půlku koncertu bez bicích a druhou s nimi, ale teď je využíváme po celou dobu koncertu s výjimkou balad.

Zvuk cella také zkreslujete, stejně jako se to dělá u kytar. Znamená to, že míříte stále více do světa rocku?

Apocalyptica vznikla s cílem hrát rock, nechceme být avantgardisty v oblasti soudobé hudby. Náš nynější větší příklon k rocku plyne také ze snahy psát vlastní písně a nezpracovávat už tolik pro cella cizí skladby. Teď už nepřemýšlíme o roli cell v písních, ale o samotných písních. Nestaráme se o to, zda cello zní jako cello, nebo ne. A mezi zkreslenou kytarou a zkresleným cellem je stále rozdíl.

Skládáte písně u piána, když na celle nelze hrát akordy?

Při práci na novém albu jsem užíval různé způsoby. Třeba Life Burns! vzniklo, když jsem hrál na cello, ale většinu písní jsem složil u piána, zatímco na albu Cult skladby stály na riffech cella, ke kterým jsme přidávali další a další. Tentokrát jsem však začínal od melodie a akordů, a až když jsem měl písně napsané, uvažoval jsem, jak je aranžovat, přičemž jsem se snažil vystihnout jejich náladu. Při vytváření harmonií jsme přitom působili jako smyčcový kvartet. Zní to jinak, než když hrajete akord na kytaru, kde neslyšíte jednotlivé noty. Akord vytváří více nástrojů, takže jsou jednotlivé tóny mnohem zřetelnější.

Proč jste teď k některým písním přidali i zpěv?

Už po vydání alb Cult a Reflections jsme natočili singly s různými zpěváky, neboť nás baví experimentovat. Spolupráce s dalšími lidmi pomáhá rozvíjet kapelu, protože každý zpěvák má trochu odlišný způsob práce a vy se od něj můžete učit, jak pracuje s melodiemi a s texty. Zatímco v případě alb CultReflections jsme zpívané skladby zařadili na rozšířené limitované edice obou alb, tentokrát jsme se rozhodli dát zpívané písně na základní verzi alba. Je to i kvůli propagaci, od roku 2000 se v rádiích i na hudebních kanálech nehraje čistě instrumentální hudba. I když to nebyl hlavní důvod.

Studoval jste vážnou hudbu. Věnujete se ještě dalším projektům, kde byste mohl uplatňovat i jiný přístup, nebo se soustřeďujete jen na Apocalyptiku?

Na sto procent se věnuji Apocalyptice, protože mám na starosti i řadu praktických záležitostí a taky mám rodinu a dvě děti. Přesto jsem nahrál něco na album skupiny Bullets For My Valentine a nyní pracuji na jedné písni Rammstein. Loni na podzim jsem také skládal hudbu pro krátké filmy a v lednu pak hudbu pro taneční představení Carolyn Carsonové, která sice vznikla na písně Apocalyptiky, ale jsou v něm i nové skladby. Před lety jsem taky napsal hodinu a půl hudby k inscenaci hry Zločin a trest ve Finském národním divadle. Každý rok je to pár vedlejších projektů.

Když jste nahrával debutové album Apocalyptica Plays Metallica By Four Cellos, napadlo vás, že na scéně budete působit deset let a natočíte pět desek?

Rozhodně ne. Působili jsme jako symfoničtí hráči a debutová deska byl jen experiment, který měl pobavit přátele. Nečekali jsme, že by deska mohla mít úspěch, mysleli jsme si, že když se jí prodá tisíc kusů, bude to skvělé. V šestadevadesátém jsem se nepovažoval za skladatele, za toho se tedy nepovažuji ani nyní, ale píši písně. Jak jsem písně aranžoval, začal jsem přemýšlet, že bych zkusil napsat něco vlastního. První písně jsem složil na album Inquisition Symphony a pak se to krok po kroku rozvíjelo.

Uvažujete o tom, že byste si našli čtvrtého cellistu?

Ne, Antero Manninen, který s námi natočil první dvě alba, s námi v současné době jezdí na koncertní turné, takže skoro vždy máme čtyři cella a bicí.

A co budete v Táboře hrát?

Bude to kombinace všeho, třetinu repertoáru tvoří nové písně, třetinu starší původní skladby, zbytek převzaté skladby. Počet převzatých věcí už není tak velký.