"Před 23 lety jsem se při cestách po světě zastavil v Praze a u Jezulátka jsem se moc a moc modlil. Žádal jsem ho, abych se stal slavným spisovatelem. To se mi podařilo, a tak jsem mu přijel poděkovat."

V posledním románu Záhir je hrdinka fascinovaná válkou, v níž se žije rychleji. Opravdu vás válka fascinuje?

"To není fascinace válkou, ona chce být na hraně a hranu pro ni představuje právě válka. Je to blízkost nebezpečí. Já jsem také fascinován tím, abych se pohyboval na hranici, abych na ní poznal, jestli mohu žít dál nebo ne. Žádná válka není nikomu ku prospěchu. Válka by neměla existovat."

V románu hledáte jistoty ve vztahu hrdiny a jeho ženy. Jaké jsou vaše jistoty?

"Neexistuje žádná jistota, není to možné. Člověk stojí stále před neznámou výzvou a já se snažím podívat na tu výzvu a podle toho žít. V dnešní době je pro mě výzva v tom, abych mohl pokračovat v psaní. Aby mě sláva nepoškodila a měl jsem neustále o čem psát."