Těmi ženami jsou na jedné straně čtyři sociální pracovnice, které se v denním stacionáři na předměstí snaží pomáhat ženám bez střechy nad hlavou, na straně druhé právě ony, bezdomovkyně bez práce, které se z různých důvodů dostaly bezmála na společenské dno.

Neviditelné jsou de facto ty i ony. Sociální pracovnice se za téměř zanedbatelnou finanční odměnu marně snaží pomáhat, aniž by musely překračovat nebo přinejmenším obcházet zákony, a nikoho jejich situace, což je momentálně hrozba zrušení stacionáře, nezajímá.

Problémy těch druhých nechce vidět nikdo z těch, kteří by mohli jejich situaci podstatně zlepšit, tedy zákonodárci a úředníci.

A tak se ze všech těch neviditelných žen stane parta, která se často proti předpisům, ale nezřídka i proti slabé vůli, nedůvěře a nespolehlivosti některých z nich snaží alespoň do určité míry obstát.

Svérázné figurky

Scenárista a režisér Louis-Julien Petit si pro svůj třetí celovečerní film zvolil reálné a těžké téma a pokusil se ho podat s humorem a nadhledem, což se mu do určité míry podařilo. Především v postavách bezdomovkyň, jejichž příběhy jsou často tragikomické jako třeba ten, jehož hrdinka vláčí všechny své věci v objemných taškách, uchází se sice o rozličné práce, ale protože „nechce lhát“, hned úvodem každého pohovoru hlásí, že všechno, co umí, se naučila ve vězení, protože zabila manžela.

Vesměs jde o svérázné, dojemně vtipné figurky, jimž je snadné přát, aby se jejich život dostal do přijatelnějších kolejí, a jejichž dialogy často rozesmějí. Petit je obsadil z podstatné části neherečkami, které mají podobné zkušenosti jako jejich hrdinky, a dokázal je vést k uvěřitelným výkonům. Role čtveřice sociálních pracovnic pak obsadil herečkami, které mu pomáhají udržet film pohromadě.

Přesto se to tak úplně nedaří. Osudů je v něm příliš mnoho, takže jsou podány spíše zkratkovitě. Méně postav a o něco hlubší vhled do jejich životů by filmu prospěl. Tím spíše, že nic v zásadě objevného na dané téma film nenabízí. Povrchní je i pohled na konflikt mezi hrdinkami filmu a zbytkem světa, který je až příliš jednostranně zlý (většinou mužský), zatímco ony šíří až příliš mnoho dobra.

O řadě situací a činů může mít divák stejné pochyby jako lidé, kteří byť značně byrokraticky, ale přece jen dbají na dodržení zákonů a nařízení, zatímco vše, co činí hrdinky filmu, je předkládáno jako velmi samozřejmé a správné včetně například falšování pracovních výkazů.

Na komedii sice člověk nemusí být v tomto směru tak přísný, jako kdyby šlo o sociální drama, ale v kontrastu ke „zlu“, jak ho film ukazuje, je toho dobra na straně klientek stacionáře až pohádkově mnoho.

Neviditelné
Francie 2019, 102 min. Režie: Louis-Julien Petit, hrají: Fatsah Bouyahmed, Audrey Lamy, Déborah Lukumuena, Noémie Lvovsky a další

Hodnocení: 65 %

Může se vám hodit na Seznamu: