Quentin Tarantino dokonce dostříhal film Tenkrát v Hollywoodu na poslední chvíli, aby na akci mohl být. U akreditovaných novinářů, z nichž řada hlasuje v několika prestižních časopisech, sice nemá jeho návrat do Hollywoodu šedesátých let jednoznačně nadšený ohlas, ale to nic neznamená. Výpravný spektákl by mohl předsedu poroty Alejandra Gonzálese Iñárritua docela okouzlit.

To platí stejně tak o velmi osobním, intimním snímku Pedra Almodóvara Bolest a sláva, který vstoupil i do českých kin a je umělcovou zpovědí, v níž jeho alter ego hraje skvěle Antonio Banderas. Almodóvar je velký obrazový vypravěč a umí chytit za srdce, aniž by k tomu potřeboval sentiment či scény stavěné na efekt. V canneském novinářském hlasování vede.

Antonia Banderas si to v Cannes užíval.

Antonia Banderas si to v Cannes užíval.

FOTO: Reuters

V až nečekané dobré formě je i třiaosmdesátiletý Ken Loach. Jeho film Sorry, We Missed You je v nejlepším slova smyslu realistickým pohledem na život obyčejných lidí a na krizi rodiny, v níž se mají všichni rádi, ale trable s prací a uživením je semele do největší krize.

Belgičané Jean-Pierre a Luc Dardennovi mají rovněž dvě Zlaté palmy za Rosettu a Dítě a letos přivezli působivý film Mladý Ahmed. Téma fanatismu demonstrují na příběhu chlapce na hranici dětství a dospívání.

Jedním z velkých favoritů, dalo by se říci černým koněm, je francouzský film Les Misérables, uvedený po zahajovacím Jarmuschově snímku Mrtví neumírají. Natočil ho debutující režisér Ladj Ly (původem z Mali). Má aktuální téma soužití lidí různých původů a kultur na jednom místě, jímž je pařížské předměstí. Je velmi dobře natočený i zahraný.

Protože francouzský film tu vyhrál naposledy v roce 2014 (Dheepan Jacquese Audiarda) a protože canneský festival už pár let neobjevil nové filmařské jméno, což patří k jeho dlouholetým hrdostem, jsou všichni zvědaví, zda se porota přikloní k některé ze zdejších stálic, nebo se pokusí objevit novou hvězdu.

Může se vám hodit na Zboží.cz: