Je to však pouze povrchní dojem. Obrazy Hodného totiž nefungují na první pohled. Návštěvník výstavy si k nim musí umět najít cestu. Chvíli se asi v jejich abstraktních formách bude ztrácet, protože v rozlehlém prostoru rozděleném panely, na nichž visí díla, si z počátku může připadat jako v barevném labyrintu. Ovšem za rohem na něj nečíhá obrovitý netvor Mínotauros, ale další barevná plocha.

Záliba ve výrazných barvách

To, co každého musí takzvaně udeřit do očí, je autorova záliba ve výrazných barvách, hlavně ve zlaté. Vplétá její lesklé plochy do dalších vizuálních rovin. Někdy jí supluje nebe, jindy ji nechá protékat obrazem jako posvátnou řeku, pak zase s její pomocí vytváří táhlá pohoří.

S názvy (Lanovka, Příchod naděje, Látky nebo Počiatok) si příliš neláme hlavu. Dává je pod obrazy spíš jako inspirační zdroje divákovy fantazie než pevné orientační body.

Přesto je při pozorném prohledávání jednotlivých vizuálních segmentů lze najít. Na obraze Himalaya v chladné modři trčí ke zlatému mraku ostrý horský masív. Dílo Trója má ve svém středu rudě hořící siluetu slavného města, ze které stoupá černý dým k modré obloze, práce Architektura vyjadřuje betonový masiv staveb ostrým a hranatým obdélníkem perforovaným několika kříži. Celková kompozice připomíná spíše hřbitov než lidské příbytky. Na druhou stranu je možné hrob chápat jako místo, kde člověk nakonec najde svůj definitivní klid.

Ladislav Hodný připomíná mytického krále Midase, jenž podle antické legendy vše, čeho se dotkl, proměnil ve zlato. Malíř na rozdíl od něj vytváří zlaté plochy na plátnech tak, že se jich dotýká štětcem a zhmotňuje tak své niterné vize.

Může se vám hodit na Zboží.cz: