V roce 2011 dostala Literu za překlad prózy Herty Müllerové Rozhoupaný dech. V témže roce jí byla udělena Cena německých literárních kritiků Usedomer Literaturpreis za překlad vlastního románu Peníze od Hitlera. První řádky Hodin z olova napsala v roce 2013.

Získala jste už řadu cen. Co pro vás znamená ta aktuální?

Mám pocit, že čím jsem starší, tím si toho vážím víc. Když člověk začíná, nepřemýšlí o tom, že mu časem ubývá sil. Spoustu věcí pochopí i nepochopí, ušpiní se životem. Román Hodiny z olova je pro mě víc než literatura. Stal se součástí mého života. I proto jsem mezi motta dala myšlenku Jeana Améryho – Knihy mají nejen své osudy, mohou také osudem být.

Jsem ráda, že jsem přežila nejen psaní, ale i to, o čem jsem přemýšlela. Román jsem psala, jako by to byla poslední kniha mého života. Nikdy nevíme, kolik nám ještě zbývá času. Ani nevím, jestli v sobě budu mít ještě tolik energie. Proto si ceny nesmírně vážím.

Která z bortících se hodnot evropské civilizace, o čemž v knize píšete, vás nejvíc mrzí?

Žijeme v Evropě, která je postavená na hodnotách jinde ve světě vzácných. Jsou to demokracie a lidská práva. Neustále si ale vytváříme pseudoproblémy. Snažíme se vracet do autoritářských systémů, dáváme prostor populistům, neoliberalismu, který, jak se ukazuje, vůbec demokracii nepotřebuje. Na to všechno jsme zapomněli.

Při poděkování jste říkala, že demokracie u nás byla vyměněna za byznys. Jakou vidíte v takové situaci naději?

Čekají nás evropské volby, tak doufám, že si lidé uvědomí, co je v životě důležité. Bohužel se to děje často až ve chvílích, když někdo zemře. Měla jsem radost, že byla na Slovensku zvolena prezidentkou Zuzana Čaputová. Museli ale zemřít dva mladí lidé, aby si ostatní uvědomili, co je dobré, a za tím dobrým si stáli. Věřím, že se i lidé u nás vzpamatují.

Může se vám hodit na Zboží.cz: