Na festivalu mimo jiné zazní souborné provedení smyčcových kvartetů Bély Bartóka a česká premiéra skladby Future Family skladatele Miroslava Srnky. Obě díla provede jeden z nejžádanějších světových kvartetních souborů, pařížský Quatuor Diotima. Brendelovo pozvání přijali i významný schubertovský pěvec Mauro Peter a klavírista Helmut Deutsch.

Narodil jste se v Československu. Jak dlouho jste zde žil?

Místo mého narození v bývalém Československu se jmenovalo Wiesenberg, Vízenberg. Později bylo v mém pase změněno na Kozinau. Ve třech letech mě ale rodiče odvezli do Jugoslávie, kde jsme žili do roku 1944.

Na piano jste začal hrát v šesti letech v Záhřebu. Proč jste si vybral tento nástroj?

Začal jsem se na něj učit, protože jsme ho měli doma. Moji rodiče si mysleli, že to je součást měšťanské výchovy.

Co pro vás hudba znamená a v čem spatřujete její krásu?

Co pro mě znamená vzduch, který dýchám? Nebo voda, již piji? Hudba je můj život, ale tím je i literatura a můj zájem o vizuální umění, architekturu, divadlo a film. Jak říká Nietzsche: Jediné ospravedlnění naší existence na tomto světě je estetika.

Jste považován za jednoho z nejdůležitějších současných interpretů děl Ludwiga van Beethovena, Franze Schuberta a Wolfganga Amadea Mozarta. Čím vás tito mistři tak uhranuli?

Blízký mému srdci je i Haydn a nerad bych zapomněl na mistry, jakými nesporně jsou Bach a Händel, kteří jsou srdcem mého repertoáru. Jsou to nejlepší skladatelé, jaké znám. Čím mě přitahují? Z mého pohledu představují nejvyšší kvalitu.

Jistě je tu ale i několik dalších skladatelů, kterých si velmi cením. Jedním z nich je Bachův současník Jan Dismas Zelenka.

V Praze budete přednášet o interpretaci děl Mozarta. Je k ní třeba mít zvláštní nadání?

Jsem interpret a Mozarta mohu představit jenom tak, jak mu sám rozumím. V současné době se nicméně objevují tendence hrát jeho skladby způsobem, se kterým nesouhlasím. I o tom bude má přednáška.

Jste autorem několika knih, především poezie. Jak do vašeho života přišla?

Za mlada jsem poezii hodně četl. Až později se v mém životě objevily vlastní básně. Neměl jsem záměr je psát, přišly samy.

Během svého života jste obdržel řadu ocenění. Kterých si vážíte nejvíc?

Obzvlášť si cením čestného členství ve Vídeňské filharmonii a medaile Hanse von Bülowa od Berlínských filharmoniků.

Žijete v Londýně. Jak se vám tam daří?

Přestěhoval jsem se tam na začátku sedmdesátých let, protože to bylo velké kosmopolitní a pragmatické město s parlamentní tradicí, malými sklony k fanatismu, obdivem k excentrickým osobnostem a obdivuhodným hudebním životem. Nicméně od brexitu tu zemi skoro nepoznávám.

Na co se mohou diváci při vaší návštěvě Prahy těšit?

Kromě přednášky o Mozartovi bych měl mít to potěšení vést mistrovský kurz. Těším se i na kompletní provedení Bartókových kvartet.

Může se vám hodit na Zboží.cz: