Článek
Jeho cílem je propagovat a popularizovat prestiž fotografické tvorby nejen prostřednictvím výstav, ale i vydáváním publikací či založením galerie.
Díla Karla Cudlína, Jana Dobrovského, Alžběty Jungrové, Antonína Kratochvíla, Martina Wágnera, Jana Mihalička a Tomkiho Němce rozdělil kurátor, fotograf a teoretik Josef Moucha na sedm samostatných oddílů, tedy sedm svébytných komorních expozicí.
Syrová a neutěšená atmosféra
To je velmi moudrá idea, protože návštěvník se díky prostorovému rozvržení může vždy na určitou dobu vnořit do mikrosvěta toho kterého autora, poté z něj vystoupit, popojít kousek vedle (za tu dobu se srovnat s tím, co bylo spatřeno) a opětně se pohroužit do dalšího.
Pojítkem všech zúčastněných tvůrců je téma jedince zasazeného do určitého prostředí. Šestici mužských autorů zajímá černobílá humanistická fotografie s přesahy do reportáže a klasického dokumentu. Černobílá a zrnitá forma obrazu na snímcích akcentuje syrovou a často i neutěšenou atmosféru.
Kratochvíl ji vidí v jihovýchodní Evropě, prostřednictvím bagrů devastujících krajinu, smogové mlhy ve městě či rozstřílené bosenské zdi. Mihalička s Cudlínem hledají duchovno v křesťanských či židovských náboženských rituálech plných vážnosti a spirituální úcty.
Dobrovského fotografie Romů jdou až pod povrch. Jejich síla není ani tak v tom, že jde o romské etnikum, ale autora zajímají především tváře lidí i to, co mají skryté v očích.
Němec se představuje coby poutník po Slovensku, které vidí v různých kontextech. Ukazuje vedle sebe potetovaného galána s mrožím knírem, šohaje v kroji odpočívajícího na lavičce či dva chlapce na pomníku z dvou tanků ve Svidníku.
Wágner se zaměřil na fenomén zastaveného času v ruských a ukrajinských vesnicích. Ty snímky mohly vzniknout dnes, stejně jako před padesáti lety. Leninův portrét, rudá zástava či vyvrácené pomníky na louce mají výmluvnou nadčasovou symboliku.
Jungrová stojí trochu stranou. Jako jediná vystavuje barevné fotografie. Jejím tématem je lechtivá, temná a trochu i humorná burleska. Se vším, co k tomu patří. S vyzývavostí ňader tanečnic, rozostřenými konturami, interiéry zpocených šaten i andělskými křídly krasavice na pódiu.
Takový je náš svět, dalo by se říci po zhlédnutí této výstavy. Nebo možná – takový je náš svět?