Zpěvák Tomáš Boček: Ze smutných písní mám intenzivnější prožitek

„Být mezi osmi finalisty národního kola Eurovize pomohlo písni i mně. Především mediálně. Postup by byl bonus, já do toho šel hlavně s tím, že mě to může zviditelnit, což se povedlo. Mediální kampaň České televize totiž přinesla spoustu věcí. Příjemné bylo třeba i to, že do hodiny po zveřejnění jmen finalistů mi na sociální sítě začali psát lidé z celého světa s tím, že mi fandí a hlasují pro mě,“ řekl Právu Boček.

Zatímco jeho starší skladby jsou většinou o vztazích, Don’t Know Why je o kamarádech, přátelství a přítomném okamžiku. V tom duchu se ostatně nese i videoklip, který na střeše jednoho domu na Letné v Praze natočila animátorka, ilustrátorka a fotografka Eliška Podzimková, jež má za sebou mimo jiné spolupráci s Jamiem Oliverem či časopisem Vogue.

„Ta písnička původně nebyla psaná pro Eurovizi. To by asi vypadala trochu jinak, zejména po produkční stránce. S producentem Borisem Carloffem jsme ji nahráli, zaranžovali, a teprve při finálním mixu Borise napadlo ji do soutěže přihlásit,“ prozradil Boček.

Přemýšlí prý už o tom, že to příští rok zkusí ve stejné soutěži znovu. Napíše už ale skladbu, která bude od začátku procesu vzniku zamýšlená jako ta, jež by měla na Eurovizi uspět.

Tomáš Boček s písničkou Don’t Know Why navázal na vlídné přijetí svého prvního singlu You Are. Připouští nicméně, že nadále hledá pro svou tvorbu vhodný zvuk. Na koncertech vystupuje sám i s kapelou, tedy ani v tomto ohledu není ukotvený.

„Zatím nejsem vyhraněný a myslím si, že to ještě dlouho potrvá. Natáčíme písně pro minialbum a vypadá to, že budeme trochu experimentovat a zvukovou podobu jim budeme dávat během nahrávání,“ připouští.

Obecně má rád písničky temnější a smutnější. Nejenom pokud jde o vlastní repertoár, ale i pokud jde o poslech jiných skladeb.

„Mám z nich intenzivnější prožitek, proto mám potřebu je také skládat,“ přiznává a dodává, že za mnohými byly či jsou jeho vztahy, které nedopadly tak, jak by si představoval.

V některých písničkách ale řeší i další téma. Má rád existenciální filozofii, četl díla jejích hlavních představitelů a v životě i hudbě jej to ovlivnilo. Mimochodem, když začal v Olomouci studovat medicínu, nastoupil i na obor psychologie. Původně si myslel, že skončí u něj, nakonec se ale rozhodl pro medicínu.

„Odpověď na to, jaký smysl má život a proč tu jsme, asi nenajdu. Ostatně jako nikdo. I tak nad tím přemýšlím, a to asi častěji, než je zdrávo,“ vysvětlil.

Před lety byl Boček talentovaným atletem. Jeho disciplínou byl běh na 400 metrů a z rodného Uherského Hradiště, kde v této disciplíně překonal do té doby šestnáct let odolávající oddílový rekord, putoval do atletických oddílů v Praze. Tam startoval za USK, Duklu i Olymp, ale nakonec se rozhodl pro muziku.

„Když jsem byl v pražských oddílech, studoval jsem společenské vědy na Karlově univerzitě. Atletika u nás uživí málo sportovců a já věděl, že se budu muset živit normální prací nebo nějak jinak. Začal jsem tedy hrát na kytaru a zpívat na ulici. Jedním z těch, kteří mě k tomu přivedli, byl písničkář Jakub Ondra. V té době mi to finančně dost pomáhalo. Postupně jsem začal cítit, že hudba má v mém životě větší budoucnost než sport a obojí kombinovat nejde. A tak jsem od atletiky odešel, což mě dlouho mrzelo,“ vysvětlil Boček.

Na ulici už nehrál hodně dlouho, pokud nebudeme počítat představení v rámci propagace své skladby v národním finále Eurovize. Letos v létě by ale rád do ulic v rámci Evropy vyrazil. Stejně tak by byl rád, kdyby zmíněné minialbum vyšlo do konce roku. Předcházet by mu měl další singl. A v příštím roce hodlá začít nahrávat své první album.

„Zpívám anglicky a tak to zůstane. Rozhodl jsem se pro to v době, kdy jsem hrál na ulici v zahraničí, kdy vlastně nic jiného nezbývalo. O změně neuvažuju. Mám ale v hlavě jiný hudební projekt, v němž bych chtěl pracovat s českými texty,“ ukončil Boček.