Článek
Vznikající písně se ovšem nehodily pro kapelu, proto letos vydala sólové album My Indigo. Within Temptation se nakonec rovněž probudili k činnosti a skupina během posledního roku nahrála album Resist, jehož vydání je naplánováno na začátek příštího roku.
Rozhovor se Sharon den Adelovou přinášíme u příležitosti nadcházejícího pražského koncertu Within Temptation. Kapela vystoupí v úterý 11. prosince ve Foru Karlín.
V únoru vyjde sedmé album Within Temptation, které jste před dvěma lety v Právu avizovala na rok 2017. Kvůli tvůrčí krizi i osobní situaci jste místo něho letos vydala sólové album My Indigo. Pomohlo vám najít další inspiraci pro kapelní tvorbu?
Když jsme spolu mluvily naposledy, opravdu jsem se snažila psát nové písničky pro Within Temptation, ale vůbec se mi nedařilo. Nějaké písně vznikaly, jenom se vůbec nehodily pro kapelu. Proto jsem nejprve potřebovala vydat vlastní album. Tak vznikla deska My Indigo.
V tu chvíli jsem si vůbec nebyla jistá, jestli ještě někdy budu schopná napsat další písničky pro kapelu. Práce na sólovce mě ale hodně naučila, musela jsem vystoupit ze své komfortní zóny. Posunula jsem se jako autor, naučila se něco o produkci, vyzkoušela si i jiné vokální polohy. A celá ta zkušenost mě inspirovala k další hudbě pro Within Temptation.
My Indigo mi otevřelo dveře do nových světů a naučilo mě přemýšlet o hudbě jiným způsobem. Když jsme pak začali pracovat na desce s kapelou, měli jsme ji od začátku po finální produkci hotovou za jeden rok. To se hodilo, protože náš producent se stěhoval z Nizozemska do Švédska. Poslední den nahrávání byl ve studiu téměř už jen mikrofon, všechno ostatní bylo zabalené.
Přišla jste na to, proč se dostavila tvůrčí krize?
Nedovedu to pojmenovat. Nikdy jsem neměla problém zkoušet nové věci, ale nyní se poprvé stalo, že jsem opravdu netušila, kterým směrem se vydat. Už mě nic nenapadalo. Ale nebyla jsem jediná, komu se to stalo. Skládat nešlo ani kytaristovi Robertovi (Westerholtovi, manžel den Adelové, pozn. aut.) a klávesistovi Martijnu Spierenburgovi.
Abychom měli z tvorby radost, potřebujeme se posunovat a musíme sami sebe bavit. To je přece jasné, jinak bychom museli skončit. Tentokrát jsme potřebovali čas, abychom přišli na něco, co nám bude připadat svěží. My ale nikdy nebyli rychlí, protože nás neuspokojí všechno, co složíme. Vždy jsme potřebovali napsat desítky písniček na jednu vydanou.
Co pro vás album Resist znamená?
V mnoha ohledech symbolizuje pocit znovunalezeného štěstí. V životě i v hudbě. Také mám dojem, že po čase opět dokážu docenit, co mám. Jsem šťastná, že jsem pořád schopná psát písničky, protože to je má největší vášeň. Skrz psaní se vyrovnávám se vším, co mě v životě potkává. Jsem proto šťastná, že jsem toho opět schopná, což nová deska zhmotňuje.
Jedním z hostů na albu je Jacoby Shaddix z americké skupiny Papa Roach. Proč jste oslovili právě jeho?
Potkali jsme se na metalovém festivalu v Belgii, měli jsme naproti sobě šatny. Hezky jsme si popovídali o tom, jak kreslí pro kapely obaly desek, a podobně. Navíc mám Papa Roach ráda, obzvlášť starší desky. Hodně jsme si rozuměli. Řekla jsem si, že kdyby se mi někdy podařilo napsat píseň, která bude sedět jeho hlasu, určitě ho oslovím. Potěšilo mě, že souhlasil. Své pěvecké linky nicméně nahrával ve svém studiu v Americe. Při práci jsme se nepotkali, jen jsme si několikrát telefonovali.
Jak ráda trávíte čas na turné?
Všichni v kapele rádi sportujeme. Vozíme si s sebou tenisové rakety a chodíme si zahrát. Také cvičíme v posilovnách a máme rádi sauny. V teple si člověk nejlépe odpočine. Hlavně si ale užíváme samotné koncerty. Po delší pauze je stát společně na pódiu obzvlášť skvělý pocit.
Může se vm hodit na službě Zboží.cz: