Radůza se soustředila na osudy manželky italského revolucionáře 19. století Garibaldiho. Anitu potkal v Brazílii, společně bojovali tam a později i v Itálii, kde zemřela velice mladá, ve 28 letech.

Již objev a zpracování jejího příběhu jsou záslužným činem. Radůza vytvořila hudebně dramatický útvar spojující recitaci textu (Miloš Stránský), tanec tří tanečníků, její zpěv i hru na akordeon a malou zobcovou flétnu s orchestrem.

Na dvě části rozdělený program přinesl autorce jednoznačný úspěch především díky spoustě melodických nápadů s mnoha chytlavými tématy a s největším hitem, se závěrečnou písní Nunca mais. Horší to bylo s celkovou instrumentací, místy jednotvárnou a nevýraznou.

Též použití mnoha výrazových prostředků se ukázalo být někdy až protichůdné, zejména v případě tance, který byl pro většinu lidí v sále s výjimkou předních řad neviditelný. Při určitých úpravách– lepší aranžmá, zrušení tance, výraznější recitace ‒ by se nový program Radůzy mohl stát skutečným hitem.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: