Článek
Schenker stál v půlce šedesátých let u stál u zrodu německé kapely Scorpions, později byl členem britských UFO. Právu poskytl před blížícím se vystoupením rozhovor. Říká, že v jeho životě probíhá fáze oslav.
Loni jste vydal album Ressurection, což znamená vzkříšení. Co pro vás znamená?
Že se uzavřel kruh osmdesátých let. Tehdy jsem pracoval s různými hudebníky a ti se na loňském albu setkali. Lidé, kteří se na desce podíleli, jsou výběrem toho nejlepšího z osmdesátých let. Pozval jsem zpěváky, se kterými jsem hrál v osmdesátých letech, i nováčky. Byl to největší projekt, který jsem kdy udělal, ale díky skvělému koproducentovi Michaelovi Vossovi a jeho nápadům vše proběhlo hladce. Nahrávali jsme v osmi různých studiích, ale většinu práce jsme udělali u něj.
Dělím svůj život do tří fází. V první jsem se jako kytarista rozvíjel, v té druhé jsem experimentoval a naučil jsem se hodně o životě. Byla důležitá, protože jsem se kreativně vybouřil. Třetí fáze začala v roce 2008 – od toho roku slavím. Začal jsem si užívat pobyt na pódiu, který mě dřív děsil. Ressurection je součástí této éry.
Během své kariéry jste pracoval s mnoha různými hudebníky. Kdo byl pro vás osobně největší osobností?
To je těžké. Mám pocit, že u mě jedna spolupráce vždy podnítila tu další a všechny byly inspirující. Například Klaus Meine ze Scorpions měl úplně jiný hlas než Phill Mog z UFO. Jsou jako noc a den. Mají úplně odlišný přístup. Pak je tu Gary Barden z Michael Schenker Group, to je zase úplně jiný hlas. Stejné je to i s dalšími.
Fascinuje mě na nich, že je každý naprosto jiný, nemají vůbec nic společného. Jsem rád, že hlasy všech těch skvělých zpěváků někdy zazněly v doprovodu mé hudby.
Jaké kvality u svých spoluhráčů vyhledáváte?
Nechávám každého, ať je sám sebou. Já si od svého mládí také razím vlastní cestu, nikdy jsem nikoho nekopíroval. Zajímalo mě jen, jak se vyjádřit sám za sebe. Stejně tak přistupuji k ostatním. Nemluvím jim do textů ani do ničeho jiného. Samozřejmě někdy nabídnu nějaký svůj nápad, ale nikomu ho nenutím.
Do studia přicházím se základem písně. Snažím se o to, aby byl můj základ maximálně dotažený a připravený. Dám ho na stůl a těším se, až se do něj promítnou osobnosti dalších muzikantů.
Vaše první kapela byli Scorpions, kteří stále koncertují. Kdy jste je naposledy viděl na pódiu?
To si ani nepamatuji. Nesleduju je, není to pro mě priorita. Jistě jsem je někdy po svém odchodu z kapely viděl, ale nevzpomínám si, kdy to bylo. Držím se dál od Rudolfa (Rudolf Schenker je Michaelův bratr a kytarista Scorpions – pozn. red.), protože je tyran. Nevěnuji té kapele už žádnou pozornost.
Jak se ohlížíte za kapelou UFO, se kterou jste hrál v části sedmdesátých a devadesátých let i na začátku tisíciletí?
Byla to velmi důležitá epizoda, protože jsem miloval alba, která jsme spolu nahráli. Ať už šlo třeba o Phenomenon, nebo Force It a mnoho dalších. Tehdy jsem rozvíjel své schopnosti, považuji to za onu první etapu svého života. Bylo pro mě důležité jenom to, jak se posunuji ve hře na kytaru.
Na co ze své kariéry jste nejvíc pyšný?
Pyšný nejsem na nic. Jsem prostě jen šťastný, že jsem kytarista.
Máte nějakou radu pro začínající kolegy?
Zeptejte se sami sebe, co si přejete, a jděte si za tím. Je mnoho způsobů, jak můžete k hudební kariéře přistoupit. Někdo chce být slavný a bohatý a někdo je umělec celou svou osobností. Důležité je vědět, zda vám jde o sebevyjádření nebo chcete být součástí trendů. Je nezbytné rozumět sám sobě, protože když si půjdete za něčím, co s vámi nesouzní, nikdy nebudete mít pocit naplnění.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: