Ivan Kral: Některým věcem pořád nemohu uvěřit

Byl to asi můj anděl strážný. Četl jsem jedny detroitské noviny a v nich byl článek o studiích Pearl Sound, ve kterých natáčeli Robert Plant, Jimmy Page, Soundgarden a další zajímaví muzikanti. Je nedaleko mého domova, a já se rozhodl tam zavolat. Chuck Alkazian, který zvedl telefon, byl vstřícný, příjemný, věděl, kdo jsem a co mám za sebou. Řekl mi, že na nahrávání mých písniček mezi reklamami, které teď točí nejvíce, určitě čas najde.

Hned jsme si padli do noty. Zná moderní studiové technologie a umí s nimi pracovat, takže když jsme pak točili, přesně věděl, jak čeho docílit. Navíc se mu líbily mé melodie.

Kromě toho bylo skvělé, že během nahrávání byli ve studiu jenom tři lidé - on, má žena Cindy a já. Nikdo nás nerušil, nikdo další neprosazoval své představy, prostě to probíhalo naprosto v klidu. Jednou jsem řekl, že budu muset sehnat bubeníka, aby nahrál party bicích. Chuck se na mě podíval a sdělil mi, že on je bubeník a soupravu už má v nahrávací místnosti postavenou. Během hodiny a půl nahrál všechny party. Podle mě znějí neuvěřitelně dobře.

Přesně tak. Chtěl jsem, aby byl producent, ale trval na tom, že jsme producenti oba.

Na to už nejsem. Proč bych měl svůj rukopis modernizovat? Ani mě to nenapadlo. Jsem takový, jaký jsem. Všechny písně jsou z mé duše, z mého hudebního světa. Jediné, po čem jsem toužil, bylo napsat skladbu, která by zněla, jako by ji složil Mick Jagger z Rolling Stones. Proto je na desce Lazy Girl, ta se tomu nejvíce blíží.

Není to špatný vzor. V jeho písničkách je hodně slyšet hlas a na jeho sólových deskách je vždycky minimálně jedna, která dokazuje, jak výborný je skladatel i textař. Tvrdí, že nemá dobrý hlas, ale vždycky ze sebe vydá vše.

Jednou přede mě Chuck postavil mikrofon, na který jsem nikdy předtím nezpíval. Nevím, jaké byl značky a jaké měl číslo. Začal jsem do něho zpívat, a když jsme si pak nahrávku poslechli, bylo to neuvěřitelné. Nikdy jsem se ze svých písní tak dobře neslyšel. Můj hlas se nepral s hudebním základem, prostě to bylo pro mé ucho dokonalé.

Cindy mě přemluvila, abych nahrál Cindy About You. Je o ní, napsal jsem ji v době, kdy jsem snil o tom, že s ní jednou budu žít. A It’s You je zase skladba, kterou jsem před mnoha lety napsal o zpěvačce Debbie Harryové z kapely Blondie. Když jsem ji poznal a pak s ní asi rok hrál, byl jsem do ní zamilovaný. Do ní se hned zamiloval každý, je to bezvadná žena, která je slovansky krásná. Když jsme ale byli ve zkušebně, ani jsem se na ni nepodíval. Jsem plachý.

Asi před měsícem jsme se sešli na jejím koncertě v Michiganu. Pořád je nádherná, i když je jí už třiasedmdesát let. A není nafoukaná rocková hvězda, je slušná, přátelská a otevřená.

All Your Yesterdays. Někdy si říkám, že některým věcem, které mi bůh dal, nemohu uvěřit. Například že jsem se v roce 1966 dostal do Ameriky, že jsem zavolal do kanceláře jedné společnosti a na to konto mohl ve studiu pracovat s Johnem Lennonem, že jsem žil ve stejné ulici jako on a Yoko Ono, že jsem mohl hrát s Patti Smithovou a Iggym Popem nebo že mohu žít s tak úžasnou ženou, jako je Cindy. Napsala k té písni text, a já pořád hledal důvod, proč jsem měl v životě takové štěstí.

Nedávno jsem se rozhodl, že už to nebudu řešit, protože na to stejně nepřijdu. Každý den ale děkuju bohu za to, co mě potkalo.

Koncertů je sedm. V Praze, Brně, Ostravě a Olomouci budeme hrát s kapelou, v Bystré v Orlických horách, Žďáru nad Sázavou a Vysokém Mýtě ve dvojici s Honzou Ponocným, který mimochodem přispěl autorsky i na mou desku.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: