Alt-J korunovali program povedeného Grape Festivalu

Ještě předtím, než v sobotu před třiadvacátou hodinou nastoupili Alt-J na hlavní pódium, povídali si kytarista a zpěvák Joe Newman a klávesista a zpěvák Gusset Unger-Hamilton na jednom z menších pódií v přímém přenosu rozhlasové stanice Rádio FM se dvěma moderátory.

Před zraky několika desítek diváků vyprávěli o tom, jaké je to být neustále na cestách, jak bude vypadat chystané remixové album, i o tom, že se v sobotu dopoledne vykoupali v nedaleké řece. Tento neobvyklý programový vklad byl jednou z nápaditých položek celého Grape Festivalu.

V noci pak Alt-J naservírovali indie-elektronický rock a průřez tím, co na svých třech dosud vydaných albech prezentovali ve studiové podobě. Krásně to souznělo s určitou melancholií, kterou s sebou končící festivaly obvykle nesou.

Grape Festival ji ale nastínil až v samotném závěru. Ve slovenských i českých hudebních kruzích etablovaná a dnes již prestižní přehlídka nabízela ve svém letošním programu opravdové pozoruhodnosti světové klubové scény. Jména, z nichž mnohá zatím u zdejších diváků čekají na vřelé přijetí, svými koncerty povětšinou zasadila semínko zájmu a lze očekávat, že s příští návštěvou v některém českém či slovenském klubu bude o jejich vystoupení zaznamenání hodný zájem.

Americký bluesman Seasick Steve u nás už dobré renomé má, ostatně letos se představil i na Colours of Ostrava. Jeho hudba je upřímná a strhující, jeho přednes stylový a poutavý. V Piešťanech se jemu a jeho kapele dostalo skvělé odezvy.

Podobné to bylo během vystoupení londýnské indierockové čtveřice Wolf Alice. Kapela vedená zpěvačkou a kytaristkou Ellie Rowsellovou důsledně pracuje na aranžích svých emotivních písniček tak, aby nebyly takříkajíc běžné. Výsledkem je koncept, který skvěle funguje v hodinovém koncertním setu i na albech.

Australská trojice DZ Deathrays na to šla ve třech, nicméně vytvořila tak energický mix punku a metalu, že se publikum pod pódiem vrhalo do divokého tance doslova střemhlav. Dva zpívající kytaristé a bubeník od první chvíle sršeli hudební agresivitou a činili tak až do divokého závěru, kdy kytaristé exhibovali na kolenou na kraji pódia, tedy na dosah diváků.

Belgičtí Warhaus jsou vedlejším projektem Maartena Devoldera, zpěváka a kytaristy u nás dobře známých Balthazar. Jejich poprock je snivý a náladotvorný, skladby posluchače vtahují do atmosféry, v níž je příjemně a dobře. Australan Nick Murphy pak nabídl se svou kapelou především downtempové instrumentální plochy, které krášlil civilním zpěvem.

V programu druhého festivalového dne byla samozřejmě i jména ze slovenské a české scény. Vypsaná fixa svým nočním koncertem potvrdila, že její skladby neomrzí ani po letech a že umí pracovat s jejich koncertními verzemi i s fanoušky.

Česká indierocková formace Cold Cold Nights předala přítomným divákům a posluchačům nostalgii, kterou bylo příjemné nechat se pohltit. Její skladby jsou emotivní, při funkčních aranžích krásně plynou a jejich náladu korunuje angličtina v textech.

Legendární slovenská rapová skupina Trosky se na Grape Festivalu připomněla tvorbou z přelomu devadesátých a nultých let. Znělo to, pravda, poněkud archaicky, ale připomínka starých časů to byla milá.

Další slovenská formace Para opanovala v sobotu večer hlavní pódium a soudě podle reakcí diváků má na tamní scéně dobrou pozici. Popravdě řečeno se ale prezentovala především několika slušnými poprockovými popěvky a občas sáhla k inspiraci folklórem. Toť vše.

Grape Festival letos znovu prokázal svou nezastupitelnost. Pořadatelům se podařilo dlouhodobou systematickou prací na jedinečnosti programu přilákat především mladé diváky, kteří holdují novým jménům i směrům a nemají problém se žánrovou rozmanitostí. Toto souznění vdechlo život akci, na kterou přijíždí i spousta fanoušků z České republiky a jež se díky své jedinečnosti a charismatu stala důležitou součástí česko-slovenské festivalové sezóny.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: