Musíme tvořit jeden tým, jinak s námi zametou, říká zpěvák Stick To Your Guns

Mnohokrát se stalo, když Stick To Your Guns měli hrát na DIY scénách, za nimiž stáli extrémně političtí míroví punkeři, tak nás nenechali, protože jsme prý příliš pro armádu. Uvažovali jsme o změně názvu na STYG, ale když už jsme vydali tolik desek, natočili tolik videí a rozšířili tolik informací, když je jasné, za čím stojíme, tak by to bylo chybou.

Píseň Bringing You Down, kterou jsme pro ně v roce 2011 složili, nebyla určená na desku, ta nám zrovna vyšla. Jenomže došlo ke všem těm průšvihům (v době krize), ze kterých jsme byli tak frustrovaní a vzteklí, že jsme o nich museli naspat píseň, museli jsme něco říci, ukázat svou podporu. Složili jsme píseň, které věříme. Odezva byla velmi dobrá. Peníze, které jsme na ní vydělali, jsme věnovali hnutí Occupy Wall Street, které bylo důležité. Bylo to, myslím, poprvé, kdy si lidi masově uvědomili, že velký byznys a korporace jim berou energii. Když říkám lidi, nemyslím hardcorové kluky, ti to věděli vždycky, myslím lidi, jako jsou moji rodiče, kteří mi vždy říkali - Jesse, ty jsi jen vzteklý, nerozumíš tomu, jak doopravdy funguje ekonomika.

Bylo to poprvé, kdy si lidi jako moji rodiče řekli, pryč s bankami. Bylo to veliké, skoro k neuvěření a celá hardcorová komunita opakovala - blbouni, tohle jsme vám vždycky říkali. Chtěli jsme ukázat podporu společnosti, která si začala být o něco víc vědoma, že vláda, Wall Street a korporace nejednají v jejích nejlepších zájmech.

Máte pravdu. Lidi rychle zapomněli, i když při pohledu do průzkumů, kolik lidí schvaluje práci Donalda Trumpa, jejich počet pořád klesá. I jeho příznivci říkají, ať táhne. Je to velmi zvláštní doba.

Žiju v Los Angeles a bylo by vtipem tvrdit, že Kalifornie je Trumpova země, tady začaly veganské základní školy a všechny další úžasné věci, ale když odjedu z Kalifornie, tak si říkám, co se to v té zatracené zemi děje?

Je důležité mluvit s lidmi kvůli tomu, jak jsou informováni. Média ovládá pravice a my to musíme chápat a přistupovat k těmto lidem s větší trpělivostí a porozuměním, protože jinak říkají - ať ti zatracení levičáci táhnou. Ale praví to jenom kvůli tomu, jaké dostávají informace.

Myslím, si že jo, i když máma mi říká - Jesse, tvoje práce není napravovat lidi. A je důležité to chápat, protože mojí prací není ujišťovat se, že se lidí mění, ale pomáhat lidem, aby byli lépe informováni, aby viděli možnost, ale ne někoho nutit, aby něco dělal.

Na pódiu je to divoké, ale mimo scénu lidem říkáme, aby zůstali klidní, protože musíme tvořit jeden tým, jinak s námi zamete policie, vláda a velké korporace. Společně můžeme dosáhnout více. Musíš přestat s výmluvami na druhé lidi. A to je úkol pro naši kapelu a naši hudbu zkusit to.

Nemyslím si, nemusíme ho nutně propagovat během koncertu z pódia. V Americe, kde jsem vyrůstal, představuje tato otázka něco jiného než v Evropě. V Americe bylo tolik dětí závislých na pilulkách, tolik jich bylo zapleteno do nehod pod vlivem alkoholu, hodně lidí přišlo o život kvůli drogám, což mě přivedlo ke straight edge. Mám pocit, že v Evropě se lépe zvládá závislost na alkoholu. A beztak to není nic, o čem bychom mluvili z pódia, jedině v hudbě.

Samozřejmě. Když jsem se v letech 2001 až 2002 začal věnovat hardcoru, tak mě ovlivnily straight edge kapely, které existovaly v té době, ale pak jsem se vrátil více do minulosti a objevil kapely jako Minor Threat.

V kapele panovalo velké napětí, protože lidi měli různé představy, jak by kapela měla vypadat. Skoro všichni, kdo odešli - až na jednoho dva lidi - odejít chtěli, protože nebyli spokojení s turné nebo chtěli změnit zvuk kapely a já si myslel, že je to hloupost. Když před šesti lety přišel jako poslední kytarista Josh James, tak jsem cítil, že je ok, že máme kapelu, kde všichni zastávají stejné pozice, chápou, co je cílem kapely, jaký má zvuk.

Ano, pořád skládáme. Nechápu, že jiné kapely pořád nepíší. Jsem zcela pohlcen kapelou, takže pořád píšu, pořád hledám nápady, pořád zkouším přemýšlet, co bychom mohli udělat, jak udržet kapelu v pohybu a v pohodě.

Bylo to bláznivé. Když jsme byli na pódiu a začali jsme hrát, všichni začali šílet. Milovali to, hrozně si to užívali. A zpívali s námi naše písně. Ne každý, ale lidi vepředu pod pódiem je znali. A na sobě měli podomácku udělaná trička Stick To Your Guns, Keňa je chudá země.

Byla to neuvěřitelná zkušenost, ale já jsem nechtěl, abych působil jako bláznivý bílý kluk na pódiu, který jen křičí a křičí a je vzteklý z důvodů, které jsem jmenoval výše, protože Afrika má své problémy a já k nim mohu najít vztah.