Článek
Na většině koncertů zněly dva tři roky staré skladby Radical Action, Suitable Grounds For The Blues, Meltdown a občas i Hell Hounds Of Krim. Koncert, popřípadě i jeho druhou polovinu, otevíraly různé verze kompozice Drumsons, většinou Drumsons Of Terror, protože kapela má tři bubeníky.
Starší materiál se lišil koncert od koncertu, jak ukázala červnová vystoupení v Polsku. I když se skupina snažila připomenout celou svou kariéru, větší prostor měly nahrávky ze šedesátých a sedmdesátých let, k nimž se skupina vrací v posledním obsazení se zpěvákem Jakko Jakszykem.
Vždy zazněl první a asi vůbec největší hit 21st Century Schizoid Man z debutu z roku 1969 a různé verze Larks’ Tongues In Aspic i tvrdý Red doplněné skladbou One More Red Nightmare.
Z debutové desky obvykle došlo také na Epitaph, úryvek z balady Moonchild a někdy dokonce i na The Court of The Crimson King.
Opominuta nebyla ani druhá deska, z které skupina hraje Pictures Of A City a občas i Cadence And Casacade, kterou kapela nehrála od roku 1972. Z Lizardu si Crimsoni vybrali titulní skladbu a hybný Circus, z desky Island většinou jen titulní skladbu, vzácně došlo i na drama o žárlivosti Letters.
Občas se skupina vrátila i k desce Starless And Bible Black, když zahrála Starless nebo Fracture.
Protože Jakszyk má dost odlišný hlas od Adriana Belewa, písně z třetího „novovlnného“ období z počátku osmdesátých let už netvoří jádro repertoáru, což bylo patrné i loni. Obvykle zazněla jen Dicsipline a instrumentální Indiscipline, vzácně pak Neurotica.
Koncerty konané dvakrát na stejném místě se ale hodně lišily, kolikrát i ve čtvrtině až třetině skladeb.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: