Autor pracoval na vizuální podobě časopisů Vokno, A kontra, plakátů, knih či kompaktních disků. Vždycky ho zajímal především design písma, a také jeho symbióza se smyslem textu. Dále řeč ornamentu a výtvarný význam symbolu pro vzhled knihy či magazínu.

Proniknout pod povrch

Výstava je nejen přehlídkou všeho, co autor udělal a co umí, ale také ukázkou toho, kam až lze v redukci tvaru, aniž by se porušila sdělnost, zajít. Tvůrce vychází z orientální kaligrafie, totemových znaků, ale také z dřevorytů Josefa Váchala. Pracuje s barevným kontrastem, protože ten je nejvýmluvnější. Černá písmena rozličných znaků, často jakoby nahodile zvolená, na bílé podkladové ploše doslova přitahují pozornost. Pro zvýraznění vizuálního dopadu volí výtvarník velice často nějaký – většinou štíhlý a ostrý – grafický symbol.

Linka vytvořená z šipek připomíná letící šípy nad bitevním polem. Paragraf, křížek, hvězdička a další znaky postavené vedle sebe do horizontální linie na spodek plakátu celé dílo jako by definitivně uzavíraly do jednoho celku. Ale zároveň rozbíjejí jeho jednotvárnost, tak aby přitahoval pozornost.

V oblasti barevné abstrakce volí sice autor větší barevný rozptyl, ale při pozorném prozkoumání děl zjistíme, že převládá černá a červená, kdežto zbylé barvy je doplňují. Geometrické tvary uzavírají vizuální i duchovní uchopitelnost tak, že ji každý pozorovatel musí rozklíčovat sám za sebe. Současně se musí i sám sebe ptát, co vlastně vidí. Holou lebku, kultovní masku nebo prastarou mapu?

Právě výše uvedená neuchopitelnost je hlavní devízou Drtinovy tvorby. Nutí člověka proniknout pod povrch a nevnímat jednotlivá díla jako pouhé ilustrace v knize. Musí je přijmout coby naprosto autonomní děj, který je vyprávěn jinou řečí než text vedle na stránce.