Článek
Popový princ posledních let má za sebou obrovské úspěchy. Jeho prvních dvou sólových desek Justified a Future Sex/Love Sounds se celosvětově prodalo po deseti miliónech kopií, a byť další kolekce tak úspěšné nebyly, statut hudební hvězdy má pevně v dlaních. Ostatně i v České republice jsme se v červnu roku 2016 mohli přesvědčit, že jeho koncert je hudebním i vizuálním vrcholem mainstreamového světa.
Na albu Man Of The Woods se Timberlake uvolnil. Jeho žánrovým základem jsou nadále bílý pop a černý r’n’b, nicméně objevují se na něm disko, funky, karibské rytmy a překvapivě prvky country. Na jednu stranu jde o nahrávku pestrou, zároveň ji právě tato skutečnost poněkud rozmělňuje. Není totiž zřejmé, kam se vlastně chtěl umělec dostat.
Její největší problém je ten, že nedisponuje příliš nosnými melodickými nápady. Ty, které stojí za řeč, jsou zdůrazněné, vytažené kupředu a až teatrálně vystavené. Ostatní skladby ale nesou produkční zvukovou masu, v níž různé zvuky a elektronické linky v podstatě zakrývají melodický nedostatek.
Není to primárně rádiová deska, ze které lze snadno tahat jeden singl za druhým a nasazovat ho do pravidelné rotace. A není to ani album inovativní. Timberlake a jeho tým producentů na něm nedali prostor popovým experimentům a neponořili se ani do hlubokých vod současných trendů.
Nejblíže jim jsou v prvních třech skladbách (Filthy, Midnight Summer Jam a Sauce), v nichž se do základního hudebního tvaru dostal závan funky. Další jsou ale velmi obyčejné, a protože v nich není nic strhujícího ani extra přitažlivého, ženou vyznění kolekce k průměru. Vše je samozřejmě nutné chápat v kontextu Američanovy tvorby.
Montana a Breeze Off The Pond vyznívají jako další z popových hrátek producenta Timbalanda, přičemž nutno říct, že z nich do světa plynou leckdy i velmi průměrné kousky. Flannel je ovoněná countryovým aroma, z titulní Man Of The Woods jsou slyšet názvuky karibské hudby, Supplies má unavenou atmosféru druhořadého hiphopového kousku a ani přítomnost hostujících Alicie Keys a Chrise Stapletona konkrétním skladbám nedávají nic navíc.
Je pravda, že už před začátkem nahrávání Timberlake hlásal, že se chce vrátit ke svým hudebním kořenům. Výsledkem je lehce chaotické a málo nápadité album. Nelze nicméně pochybovat o tom, že až skladby z něho na koncertě splynou se staršími a celkově taneční atmosférou show, publikum bude stát a houpat se v bocích. Takovou euforickou vlnu umí Justin Timberlake nastolit dokonale.
Justin Timberlake: Man Of The Woods
RCA, 65:54
Celkové hodnocení 65 %
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: