Snímku S láskou Vincent se daří, kromě uznání ve formě cen jako nominace na Zlatý glóbus a šance na Oscara je úspěšný i finančně. Chtěli byste v zbrusu novém trendu filmů ručně namalovaných ve stylu známého malíře pokračovat?

Rádi bychom. Ale ne s dalším životopisem. Van Gogh maloval dost neobvykle všechno. Svou ložnici, jídlo, boty, dopisy, pošťáka, číšnici, celé své okolí, pokoj, kde bydlel, kavárny, kam chodil. Kdybychom chtěli stvořit něco podobného třeba s Toulouse-Lautrekem, musel by se celý film odehrávat v Moulin Rouge. Navíc napodobovat přesně to, co jsme už udělali, by byla chyba. Spíš tedy uvažujeme o hororu inspirovaném Goyovými obrazy, nedávno jsme se na ně byli podívat v Pradu. Vedeme diskuse, jak tento typ animace využít. Hodí se jen k některým příběhům. Je velmi taktilní, vidíte, jak se před vašima očima hýbe. Cítíte, že nejde o práci počítače. I proto, kolik tam je chyb. Třeba obličej doktora Gacheta má občas trochu jiný tvar. Lidem přehlceným počítači se ale právě tahle ruční kvalita líbí.

Váš film vypráví Van Goghův osud pomocí flashbacků, vyprávění lidí, s nimiž rok po jeho skonu mluví mladík Armand v podání Douglase Bootha. To je dobrý způsob, jak shrnout všechny různé pověsti o jeho životě a hlavně smrti ve věku 37 let.

Lidi, které Vincent maloval, si často odporovali v tom, co o něm říkali, před i po jeho smrti. Někdo tvrdil, že vůbec nepil, jiný, že se opíjel často. Chtěli jsme se zaměřit na jeho poslední týdny, poznat stav jeho mysli. Když nám došlo, že svědci, historické prameny a Vincentovy dopisy si protiřečí, stali se z nás detektivové. Přemýšleli jsme, kdo o Vincentovi vypráví z odstupu, tak, aby byl důležitý on sám. V průběhu práce na scénáři pak vyšla kniha Stevena Naifeha a Gregoryho White Smithe, která oživila pověst, že zemřel, protože ho do břicha střelili kluci, jež ho šikanovali.

Tato teorie řeší určité nesrovnalosti, ale není pro ni žádný důkaz. Tak necháváme na divácích, aby se nad vším sami zamysleli. Dvakrát jsme po promítání uspořádali anketu v sále. Třetina lidí si myslela, že se Vincent zabil sám. Třetina, že ho střelili ti kluci. Třetina nevěděla.

FOTO: EFA-API-Daniel Hinz

Co si myslíte vy?

Podle mě musela mít jeho smrt něco společného s jeho bratrem Theem. Nevěřím historce, že se doktor Gachet s Vincentem dva týdny před jeho smrtí pohádal tak, že spolu už nemluvili, kvůli nějakému rámování obrazu. Doktor by nebyl tak nezodpovědný, nevykašlal by se na svého mentálně narušeného pacienta kvůli sporu o obraz.

Kolik materiálu o Van Goghovi jste kvůli filmu načetli?

Dohromady asi třicet knih. Spolupracovali jsme s muzeem Van Gogha v Amsterdamu, které nám dodalo seznam největších publikací.

Jak moc se ony knižní biografie liší?

První velký Van Goghův životopis napsal Julius Meier-Graefe, Němec, který koupil Van Goghovy obrazy, takže chtěl jeho mýtus podpořit. Ten vyšel v roce 1921. Meier-Graefe mluvil s řadou lidí, kteří Vincenta osobně znali. Kniha je psaná jako Vincentův proud vědomí a podle mě patří stále k nejlepším. Naopak zmíněná biografie Naifeha a White Smithe z roku 2010, která má 1000 stran, obsahuje řadu detailů a odrazila se v ní spousta rešeršní práce, mě trochu irituje. Mám pocit, že autoři nemají Vincenta rádi, že jim připadá sprostý a nesympatický. Což je názor, který nesdílím.

Máte oblíbený film o Van Goghovi?

Doporučil bych dokument z televizního cyklu Simona Schamy Síla umění, který obsahuje i nějaké hrané scény s Andym Serkisem. Líbil se mi i Vincent v jednom díle seriálu Pán času. Většina životopisů se slavnými herci se zaměřila na Vincenta jako šíleného, náladového umělce. My chtěli podat jiný portrét, založený na jeho dopisech a obrazech.

Je nutné, aby divák vašeho snímku Van Gogha a jeho dílo dobře znal?

Ne, i proto jeho osud vyprávíme jako detektivku. Dostáváme denně spoustu dopisů od lidí, kteří S láskou Vincent viděli už několikrát, Van Gogha berou jako rockovou hvězdu a podrobně znají jeho dopisy i obrazy. Ti pak přesvědčují další diváky, aby na film zašli. Chtěli jsme zaujmout obě skupiny.