Článek
Už jen tím působí podivně rozpolceně, nicméně kvůli dalším postupům, především nestřídmému a neobratnému mísení prvků různých žánrů, vyznívá až bizarně.
V kostýmním seriálu odehrávajícím se na zámku Betliar dostaly kromě detektivního pátrání prostor také hororové motivy spojené s místními lidovými pověstmi a stranou nezůstal ani humor. Tvůrci ho těží hlavně z dvojice přitroublých vesnických „žandárů“, a to způsobem, který připomíná pouťovou veselohru.
Přitom záměr vypadá na pohled atraktivně a skoro jako sázka na jistotu. Opravdu těžko takový námět odmítnout, ledaže by zadavatel nechtěl utratit ty dva milióny eur, které za 1890 zaplatil. Vždyť dobové filmy a seriály lákají diváky už jen díky výpravě, a zvlášť když jsou točené v reálných exteriérech.
Dalším trumfem pak bývá příběh aspoň částečně vycházející ze skutečnosti. Obojí 1890 splňuje a navíc se opírá o osvědčené populární téma.
V základech připomíná Dobrodružství kriminalistiky z přelomu 80. a 90. let představující průlomové kriminalistické metody, protože chce přiblížit pronikání těchto moderních vědeckých novinek do Horních Uher. Přesněji řečeno na dnešní slovensko-maďarské pomezí známé jako Gemer.
Kromě hlavní fiktivní linky přitom tvůrci vystavěli vedlejší drobné případy podle skutečných událostí z regionu, což je postup, který zčásti využívaly třeba seriály Četnické humoresky a Četnické trampoty.
Mnoho inspirací
Pro inspiraci samozřejmě nemuseli slovenští tvůrci sahat třicet let zpátky a do Česka. Podobné téma láká diváky i dnes a napříč světem. Nedávno se díky němu proslavil především britsko-kanadský seriál Případy detektiva Murdocha, který přivedl na scénu vzdělaného detektiva posedlého zaváděním moderní vědy do policejní práce.
Různé zdroje inspirace prozradí i hlavní postava, kníratý detektiv Jánoš Marton v podání Jána Koleníka neboli přepečlivě nastrojený pohledný Maďar, kterého vyšoupnou z Pešti do zapadlého venkovského kraje za trest kvůli jeho milostným avantýrám.
Při vyšetřování záhadné vraždy zámecké služky se pokouší předvádět pozorovatelské schopnosti a logiku jako Sherlock Holmes, přičemž ve svém novém strážmistrovi, kterého hraje Čech Stanislav Majer, od první chvíle předpokládá Johna Watsona.
Háklivý je na sebe jako Poirot, i když jeho vlastní příbor, který si zálibně vybal jako host u šlechtického stolu, už poněkud zavání současníkem Monkem trpícím fobií z bacilů, neboť se ani nechce věřit, že by mu tvůrci mohli vnuknout až takovou víru v zaostalost hornouherského venkova.
I když – kdo ví, protože vyšetřování působí dokonce až jako parodie na detektivku. Úskalím se však jeví být nejen to, co je předepsáno, ale také úroveň realizace. U Koleníka bohužel zatím známe z První republiky jen projev jako z exotické telenovely, což zabolí zejména ve spojení s vnitřní řečí postavy. Postupy režie i kamery pak odkazují kamsi do televizní minulosti a dojem podprůměrného díla umocňuje ještě hudba včetně titulní písně.
Zvuk navíc přispívá k tomu, že se divák v dialozích občas ztrácí, a tak jediné plus seriálu zatím představuje jen návrat slovenštiny na českou obrazovku. To se ovšem může ukázat zároveň jako generační problém a mladší publikum to může odradit.