Poetický název jen stěží vystihuje podstatu hry lépe než známější Hon na čarodějnice. Pod pojmem čarodějky si představíme sympatičtější bytosti, než dav zfanatizovaných holek, jež v americké vesnici z křepčení v lese rozpoutají hrůzný tanec smrti. Ale věcný, a přitom emotivně inspirativní text je jedním z momentů působivosti inscenace.

Miller psal svou hru v 50. letech minulého století jako reakci na výslechy Výborem pro neamerickou činnost, ale „za železnou oponou“ rezonovala až příliš dobře. A se zkušeností všech honů dvacátého i našeho století jí rozumíme stále. Ačkoli publikum zpočátku reaguje osvobozujícím smíchem nad průhledností intriky, rychle mu tuhne úsměv na rtech. Manipulace, jakou Miller ve hře vylíčil, je přes svou obludnost stále účinná.

Veronika Divišová (Betty) a Regina Rázlová (Rebeka Nurseová) v Čarodějkách ze Salemu.

Veronika Divišová (Betty) a Regina Rázlová (Rebeka Nurseová) v Čarodějkách ze Salemu.

FOTO: Viktor Kronbauer

Tým režiséra a uměleckého šéfa souboru Juraje Deáka rozumně neusiluje o vnější aktualizaci textu, hraje se na prosté scéně (se snad až příliš doslovnými oprátkami) a ve střízlivých historizujících kostýmech s rafinovaně zneklidňující hudbou Vladimíra Franze.

Hlavní váha inscenace spočívá na hercích. Deák skrze ně detailně modeluje jednotlivé postavy boschovské mozaiky. V jejím centru stojí střet kněze Parrise (Ivan Řezáč) s farmářem Johnem Proctorem (Tomáš Pavelka), který díky oběma skvělým hereckým výkonům vyznívá velmi přesvědčivě.

Řezáčův Parris je vychytrale pragmatický, i jeho fanatismus roste z úmyslu. Pavelkův Proctor zastupuje zdravý rozum, propadající bezmoci, ale uvnitř se v postavě střetává pocit viny, zdravé mužské touhy se snahou zůstat věrný svému svědomí.

Jana Kotrbatá v roli Abigail Williamsové (vpravo) s houfem zfanatizovaných dívek.

Jana Kotrbatá v roli Abigail Williamsové (vpravo) s houfem zfanatizovaných dívek.

FOTO: Viktor Kronbauer

Vedle nich vyniká Elizabeth Andrey Elsnerová, impulzivní Giles Corey Svatopluka Skopala, a především Rebeka Nurseová, v níž na malém prostoru vytvořila krásně celistvou postavu hostující Regina Rázlová. Její Rebeka má důstojnost člověka žijícího v pravdě i přirozený humor zdravého rozumu. A na rozdíl od dalších herců se dokáže vyhnout úskalí přehrávání a přílišné exprese. Z plejády dalších postav upoutá dobře zvládnutým vývojem postavy Mary Warrenové i Tereza Terberová, což nelze bohužel říci o Dennym Ratajském, jehož kněz John Hale nevytváří v inscenaci dostatečnou protiváhu vůči zfanatizovanému davu.

Ty jsou totiž jediným vážnějším kazem na jinak velmi působivé inscenaci, kazem zkreslujícím především postavy Danfortha v podání Igora Bareše a soudce Hathorna neboli Otakara Brouska ml., představujících chladně kalkulující, nikoli expresivně nadsazené zlo.

Arthur Miller: Čarodějky ze Salemu

Režie a inscenační úprava Juraj Deák, scéna David Bazika, kostýmy Marta Roszkopfová, hudba Vladimír Franz, dramaturgie Jan Vedral. Premiéra 20. prosince v Divadle na Vinohradech, Praha

Celkové hodnocení: 80%