Zpěvák Jan Smigmator: S rodinou Sinatry jsme ve spojení

Byl to základ celého projektu. Sinatru a jeho hudbu miluju od dětství a bavilo mě objevovat i jeho písničky, které se tolik nehrají v rádiích a nejsou u nás tak známé. Myslím si, že do takové hloubky jeho tvorby nikdo z mé generace swingových zpěváků nepronikl. Věděl jsem samozřejmě, kdy se Sinatra narodil, a tak když od toho dne mělo před dvěma lety uběhnout sto roků, rozhodl jsem se uspořádat akci, která jeho osobnost i písničky připomene.

Abych byl upřímný, mnohem blíže mému srdci je jiný americký zpěvák, Tony Bennett. Je to ryzí muzikant a zpěvák, který se celý život věnoval výhradně hudbě. Nikdy nebyl zpěvák byznysmen, což o Sinatrovi neplatí. I když i to mě vlastně fascinuje.

Ten věděl, že když mu zrovna nejde moc muzika, musí svou kariéru podpořit filmem, nechat se vyfotit se svými psy, při malování obrazu nebo v nějaké televizní show uvařit dobrý italský oběd.

Sinatra je nicméně bezkonkurenčním králem žánru vokálního swingu. Jeho písně mám rád, líbí se mi a rád je zpívám. Ony totiž vůbec nestárnou a jsou pořád aktuální. Proto jsem si řekl, že jeho odkaz se musí neustále připomínat. Hudby, kterou nahrál, je nepřeberné množství, takže kdybychom uspořádali sinatrovský koncert, jenž by trval rok, nestačilo by to na to, abychom přezpívali celý jeho nahraný repertoár.

Mým prvotním plánem bylo pozvat do Prahy na koncert ke stému výročí Franka Sinatru juniora. S kolegy, kteří se do pořádání akce pustili se mnou, jsme ale dospěli k závěru, že nikoho ze slavné rodiny v roce 2015 nikam nedostaneme, protože její příslušníci měli dost starostí s tím, aby uspokojili pořadatele akcí, které se konaly v Americe. Frank junior byl fantastický swingový zpěvák a muzikant, jenž ale nikdy nevystoupil z otcova stínu. Má touha pozvat ho na nějaký další ročník tedy zůstala, jenže on bohužel v roce 2016 zemřel.

Od dcery Nancy jsme v roce 2015 dostali požehnání našemu projektu. Vzkázala nám, že děkuje za to, že se věnujeme odkazu jejího otce, a je ráda, že se swingu věnují i mladí lidé. Ona sama už dnes moc nezpívá, takže její pozvání na Sinatrology není na programu dne. S rodinou jsme ale ve spojení, což je pro mě nejdůležitější.

Na prvním koncertu jsem pochopil, že Sinatrova hudba a swing oslovují lidi napříč generacemi. Je pojítkem hudebních fanoušků od třiceti do pětadevadesáti let, a proto jsme se s týmem rozhodli v pořádání akce pokračovat. Navíc jsme třikrát vyprodali pražský Obecní dům, na Sinatrology tam přišlo více něž tři a půl tisíce diváků.

Velký sál pražské Lucerny, kde se akce koná letos, byl vyprodaný během pár týdnů, a tak jsme přidali ještě odpolední koncert ve čtrnáct hodin. Vyprodat tento legendární sál hned dvakrát po sobě, to je sen.

Zastávám názor, že když člověk něco opravdu chce a aktivně za tím jde, dříve nebo později se to stane. A tak když se mi v roce 2010 dostala do rukou Mitchova debutová deska Rush of Love, poslechl jsem si ji a hned mi bylo jasné, že žije hudbou stejně jako já. Měl také absolutní přehled o takzvaném velkém americkém zpěvníku, což je sbírka jazzových a swingových standardů. Na to konto jsem si řekl, že bych ho jednou rád pozval do Prahy.

A potom to do sebe začalo zapadat, byť za trochu tragických okolností. 23. července 2011 jsem měl na Staroměstském náměstí v Praze velký koncert s Orchestrem Gustava Broma. Byl gratulací na dálku k pětaosmdesátým narozeninám Tonyho Bennetta. Když jsme skončili, kamarádka z Berlína mi poslala esemesku, ve které stálo, že zemřela Amy Winehouseová. Ta Bennetta obdivovala a svou poslední nahrávku v životě pořídila právě s ním.

Já v té době už věděl, že Mitche do Prahy jednou pozvu, a když jsem jej potom kontaktoval a zasvětil ho do tohoto příběhu, byl dojatý a řekl mi, že spolu musíme někdy něco udělat. Navrhl mi, abych za ním přijel do Londýna a seznámil ho se svým plánem. Chtěl mě poznat a přesvědčit se, že jde o pozvání k ryzímu muzicírování. V Londýně pochopil, že to tak je, a letos přijede. Když jsem mu navíc řekl, kdo všechno před námi už v Lucerně vystupoval, byl nadšen.

Určitě i to, že s Big bandem Felixe Slováčka, s Mitchem a se mnou zazpívá na jednom pódiu Ewa Farna. Od začátku její kariéry ji sleduju a vždycky mi bylo jasné, že je obrovský talent, který hudbu skvěle cítí a má velké muzikantské srdce. Do svého zpívání dává spoustu energie a nadšení.

Když před lety nastoupil do její kapely můj kamarád, vynikající hudebník, skladatel i aranžér Honza Steinsdörfer, řekl jsem si, že ji určitě bude směrovat do jazzových sfér. Znám ho a vím, že pro jazz dýchá, byť pochopil, že živit ho bude pop-music. Přesně to se stalo. Jednak v Polsku, kde absolvovali několik jazzových vystoupení, a také loni na českém festivalu Metronome v Praze, na němž s nimi jako host vystoupil jazzman David Dorůžka.

Ewu to asi chytlo, protože když jsme jí nabídli swingový galakoncert, řekla, že do toho jde a že je to pro ni výzva. Také řekla, že se těší, až si zazpívá nějakou sinatrovku.

Nemám to tak, že přijdu na pódium, zazpívám písně od Sinatry, ukloním se a odejdu. Sinatra a lidé ze swingové scény byli také skvělí baviči. Nejen že skvěle zpívali, ale dokázali improvizovat, reagovat na to, co se dělo v sále, a rozesmát diváky. Dělám to také. Baví mě povídat si s publikem, komunikovat s muzikanty na scéně a kromě zpěvu dotvářet dobrou atmosféru na pódiu slovem. Skvěle si v tom rozumím s Felixem Slováčkem, který má podobný přístup.

Zazpívám největší hity Franka Sinatry a představím i skladby z repertoáru jeho kamarádů Deana Martina či Sammyho Davise jr. Dojde i na některé mé původní písničky, Swing Is Back z mého prvního alba celou akci odpálí. V Lucerně pak také pokřtíme mé nové vánoční album, jehož kmotrem se stane právě Mitch Winehouse.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: