Co vás vedlo k obnovení činnosti?

Miki (Mikuška) to před časem zapíchl a Extip ukončil svou činnost. Osobně mě to mrzelo, protože tato kapela, i když jsem v ní už roky nehrál, byla vždycky mojí srdeční záležitostí. Moji spoluhráči ze Slobonej Európy a zároveň bývalí extipáci Tuleň a Jerzi mi už asi rok naznačovali, že by rádi obnovili starý Extip a jestli bych do toho nešel. Při představě množství zkoušek a peripetií souvisejících s nastartováním kapely jsem se tomu dost bránil a ošíval se, nejhlasitěji se ozývala moje lenost. Moc se mi do toho nechtělo. Asi po roce vytáček jsem si ale koupil vinyl Pekný, škaredý deň, pustil jsem si ho a bylo rozhodnuto. Hned jsem zavolal klukům, že do toho jdu, oslovili jsme Mikiho a on tomu dal šanci. Hned na první zkoušce bylo jasné, že nám to spolu neuvěřitelně hraje.

Extip v roce 2017

Extip v roce 2017

FOTO: Extip

Co pro vás znamenala debutová deska Pekný, škaredý deň?

Pro mě osobně je tato deska nejlepší punkové album, které vyšlo v Československu. Není na něm žádné slabé místo. Zní to jako celoživotní best of - co skladba, to pecka. A k tomu krásný analogový zvuk. Jsem velmi rád, že právě vyšla reedice alba u Papagájův Hlasatel Records. Kromě toho, že ji na koncertech hrajeme naživo, přivezeme je fyzicky.

Jak vnímáte kariéru Extipu?

Extip nebyl nikdy masovou záležitostí. Vždycky jsme byli klubová kapela. Samozřejmě že v letech 1981 až 1990 byly kluby nonstop přeplněné, bylo to úplné šílenství. Pamatuju si, že náš první koncert v Praze v roce 1982 trval asi minutu. Bylo to v nějaké hospodě, která byla narvaná pankáči, aparaturu nám tehdy půjčil Pražský výběr a ve chvíli, kdy jsme začali hrát první skladbu Študujem za smetiara, vtrhly dovnitř desítky fízlů. Mnozí utekli a mnohé sebrali. To byl v té době náš adrenalin. Krátce po revoluci jsem z Extipu odešel, protože jsem nestíhal hrát ve Slobodce i v Extipu.

Jak se vám podařilo přežít bouřlivá devadesátá léta, kdy drogy rozložily většinu bratislavské punkové scény?

V Extipu tvrdé drogy zasáhly jen mě. Ostatní kluci je nebrali, ale já jsem je bral i za ně a téměř jsem devadesátá léta nepřežil. Drogy mě úplně převálcovaly a padl jsem na držku. Byl jsme třikrát klinicky mrtvý, ale vždy se mi podařilo vrátit se do života. Motal jsem se v tom strašně dlouho, ale teď jsem už pomalu desátý rok úplný abstinent. Změnil jsem životní styl, běhám, posiluju a můžu říct, že konečně žiju život, který za to stojí.

Chystáte nové album?

Byl bych velmi rád, ale určitě nechci vydat nic, co by nemělo úroveň první desky, a to nebude vůbec jednoduché. Jednu novou věc, zatím bez textu, už máme, a je to neskutečná pecka. Jestli přibydou i další podobné věci, album určitě bude, ale reálně to vidím v horizontu minimálně jednoho roku.