Článek
Tentokrát se nacházíme v padesátých letech a celý film začne úsměvně staromilskou reklamou na domy na předměstí, z níž vyplývá, že půjde nejen o krimi, ale o ironizaci fenoménu poklidných předměstí pro bohaté bílé obyvatele a ironizaci amerického snu obecně. I název Suburbicon (z angl. suburb – předměstí) to ostatně naznačuje. Kdyby člověk slepě věřil kinematografii, musel by si dnes myslet, že každé americké předměstí je plné zločinu, i když to bývá naopak.
Úvodní přepadení pěkného domu ctihodného pana Lodge (Matt Damon), jeho manželky a synka vypadá podezřele, protože lupiči nechtějí nikoho zabít ani nehledají peníze. Žena ale podlehne otravě uspávacím prostředkem.
Když tatínek s tetou (matku i tetu hraje Julianne Mooreová, jen s jinými vlasy, a vypadá úplně jako z Hitchcocka) na policii prohlásí, že lupiče nepoznávají, přestože jde evidentně o stejné lidi, malý chlapec začíná tušit, že tu něco smrdí. Teta i otec jsou podivně chladní a zdá se, že jediný, kdo má dítě rád, je bodrý strejda.
Malý kluk tuší zradu (Noah Jupe).
Ve vedlejší linii sledujeme stěhování prvních černochů do idylického Suburbiconu a stupňující se rasistické útoky sousedů. Zvláštní je, že se vůbec nikdo nepostaví proti, jako by celé město patřilo do Ku-klux-klanu. Clooney tak moc tlačí na protirasistickou pilu, že ztrácí cit pro odstíněnější vyprávění.
Expozice příběhu je poměrně dlouhá, hraje si s vymazlenou atmosférou padesátých let, a hlavní děj tak začne asi po půl hodině. Pak ale vezme pořádný spád. Krvavé drama spěje rychle k hravému, téměř grotesknímu vyvrcholení. Problém zábavné story tkví v poněkud přehnaných náhodách, které zajišťují dějové zvraty. Deus ex machina se nám tu utrhl ze řetězu.
Sám režisér se ve snímku neobjeví, ale pro svůj režijní debut si zajistil hereckou elitu. Výborně hrající a na svůj věk neuvěřitelně vypadající Julianne tvoří podařený páreček s tatíkovským Mattem a velmi zábavně do hry vstupuje Chris Isaac jako jízlivý pojišťovák, který tuší podvod.
Suburbicon nakonec docela dobře funguje, přece jen se ale vnucuje pocit, že od Coenů by divák čekal víc. Podobné motivy jsme od nich dostali naservírovány v lepším balení. Film tak sice patří do nadprůměru v dnešní nabídce kin, ale nepatří do coenovského nadprůměru. Fargo ani Big Lebowski to skutečně není.
Navíc k filmu Coeni (nebo Clooney) přilepili nasládlý polopatický dovětek, kterým trošku podceňují inteligenci diváka. Přes násilí mezi dospělými si bílý chlapec jde hrát s černým chlapcem, takže integrace se podařila a všichni budou all right. Chybí už jen hit Ebony and Ivory od Stevieho Wondera.