Skrytá kamera: Bývalý prokurátor se uctivě klaněl Janouškovi

Má na hlavě kšiltovku a na očích tmavé brýle. Jako by nechtěl, aby mu bylo vidět do obličeje. Když se pak muži otevře venkovní branka, vstoupí na schodiště a vyjde do prvního patra. Tam udělá dva tři kroky a pak už vidí přes prosklené dveře a okna svého hostitele. Ten na něj čeká uvnitř, kde má svou kancelář.

A pak to přijde.

Muž najednou sundá v rychlosti čepici z hlavy a hluboce se pokloní. Je to pozdrav hostiteli. Ten úklon se má všeobecně za projev hluboké úcty, obdivu nebo věrnosti. Může to být také jakási hraná dvorní etiketa, ale to by znamenalo, že by šlo o pozdrav poddaného vůči panovníkovi. A tak to nepochybně muž s kšiltovkou nemyslel. Jak to tento člověk cítil, není jasné. Ale jistý výraz pokory v tom spatřovat lze.

Muž si pak po úklonu kšiltovku ihned nasadí, bere za kliku zcela prosklených dveří a vchází dovnitř. Kdyby se pak uvnitř neotočil, nebylo by poznat, kdo to je. Jenže muž se v momentě, když zevnitř zavíral prosklené dveře, otočil čelem ven, a právě v této chvíli mu bylo vidět do tváře. Byť měl na sobě kšiltovku a tmavé brýle, bylo zjevné, že jde o bývalého vrchního státního zástupce v Praze a pak dlouholetého náměstka stejného úřadu Libora Grygárka.

Hostitel, za kterým přišel, se jmenuje Roman Janoušek. Je to velký hráč českého byznysu a zákulisní politiky. Jde o jednu z nejvíce kontroverzních osob z řad někdejších pražských kmotrů, tedy politických podnikatelů, kteří za éry ODS vydělávali na svém vlivu v politice. Janoušek měl pod sebou Prahu, protože jeho přítelem byl někdejší pražský primátor Pavel Bém.

Ten nelichotivý obrázek o spojení lobbisty s bývalým vrcholným státním zástupcem vznikl koncem listopadu v pražských Modřanech na lodi Rosmarina, kterou zčásti využívá Janoušek jako svou kancelář. Sledování lodě Rosmarina a vchodu ke kancelářím Janouška vzniklo jako vedlejší produkt časopisu Reportér při víc než ročním mapování českého polosvěta, tedy sféry, kde se mísí mafie, byznys a politika. Právě Janoušek je důkazem, že polosvět existuje a stále funguje. Janouškovým obchodním partnerem se totiž stal už před několika lety podnikatel Tomáš Pitr, který je hlavní autoritou podsvětí. Je to bývalý parťák zavražděného kmotra Františka Mrázka.

Společné aktivity Janouška a Pitra nyní vzbuzují zájem nejen médií, ale i policie. Ta podle našich informací prověřuje některé projekty, za nimiž tato dvojice stojí. A šetří se také jejich napojení na politiky a policisty. Ty měli Pitr a Janoušek využívat ke své ochraně v kontroverzních podnikatelských aktivitách.

Bývalý žalobce Libor Grygárek se odmítl o svých vztazích s lobbistou bavit. A na dotaz týkající se projevené úcty poklonou Janouškovi sdělil: „Tohle vám nebudu komentovat. A nemám k tomu ani důvod“.

Roman Janoušek na žádost o rozhovor nereagoval. Nekomunikovat s médii je jeho dlouhodobá strategie.

Záběr s úklonem lze do jisté míry považovat za uzavření jednoho velkého příběhu. Ten začal už v roce 2008, když švýcarská justice žádala české úřady o spolupráci při rozkrytí toho, z čeho pocházely Janouškovy peníze uložené v Kredietbank v Ženevě. Na tomto účtu bylo 13 milionů švýcarských franků, v přepočtu 221 milionů korun.

Konto patřilo panamské firmě Botanic Finance, ale Janoušek k němu měl dispoziční právo. Protože ale nechtěl vysvětlit původ peněz, Švýcaři mu sumu zmrazili. List Le Matin Dimanche později připomněl, že zmrazením 13 milionů franků vše teprve začalo.

„Zdá se, že to byl jen vrcholek ledovce. Stopy po penězích nyní vedou ze Švýcarska do Panamy, Lichtenštejnska, na Kypr a do Spojeného království,“ napsal v roce 2009 švýcarský list.

„Aféra to není jen složitá, ale rovněž se k ní musí přistupovat s notnou dávkou diplomacie a obezřetnosti. Podnikatel Roman Janoušek má blízko k vládě v Praze a úplně nejblíže k pražskému primátorovi Pavlu Bémovi, vlivnému členovi důležité ODS,“ napsal list. Na mysli měl přitom bývalou vládu Mirka Topolánka.

Novinář pak přišel na to, že kromě zmrazených 13 milionů švýcarských franků jde v celé kauze o dalších 120 milionů franků (tedy skoro o dvě miliardy korun). „Ale tyhle peníze nejsou pravděpodobně všechny ve Švýcarsku. Ty jen prošly Švýcarskem do jiné země,“ dodal.

Případ to byl zajímavý a závažný. Jenže problém byl na české straně. České úřady nebyly schopny dodat švýcarské justici relevantní údaje o tom, jak Janoušek zbohatl a z čeho všeho by mohl být podezřelý. Vrchní státní zastupitelství v době, kdy tam dělal Libor Grygárek náměstka, pak Švýcarům odpovědělo, že Janoušek je čistý a že na něj není vedeno trestní řízení, natož pátrání ve věci praní špinavých peněz.

Do jisté míry to byla pravda. Protikorupční policie v té době neměla Janouška jako prioritu, a tak mu díky obrovskému vlivu v politice a v justici procházely jeho kontroverzní lobbistické akce a z nich plynoucí provize, které se později podle švýcarské justice přelévaly v různých státech světa na kontech, k nimž měl Janoušek přístup.

Závažným pochybením bylo, že ani signál ze Švýcarska o podezřelých transakcích na Janouškových kontech nevedl prokurátory ani protikorupční policisty ke zvýšené aktivitě prověřování finančních toků lobbisty Janouška. Od té doby existovalo podezření, že někdo od policie či dokonce z vrchního státního zastupitelství Janouškovi nadržuje a pomáhá mu ochránit peníze ve Švýcarsku. Státní zástupci totiž nakonec poslali Švýcarům negativní odpověď. Tím se pak otevřela cesta k odblokování stovek milionů korun Janouška.

Případu se později chopil jiný policejní útvar – Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) pod vedením Roberta Šlachty a ten začal lobbistické praktiky politických podnikatelů rozplétat. Jeho snažení skončilo v roce 2013 částečným fiaskem při akci, jejímž vrcholem byl zásah na Úřadu vlády a zatčení tehdejší šéfové kabinetu premiéra Petra Nečase Jany Nagyové.

V rámci této rozsáhlé akce pak ÚOOZ obvinil i Libora Grygárka z podílu na někdejší záchraně Janouškových peněz na švýcarských účtech. Jenže důkazů měla policie málo a Grygárek nakonec ze všeho vyšel jako vítěz. Soudy ho po šesti letech osvobodily.

Na státu pak Janoušek vysoudil celkem tři miliony korun za to, že ho letité a neoprávněné obvinění poškodilo.

Libor Grygárek tvrdil, že se v době, kdy se rozhodovalo na státním zastupitelství o švýcarských kontech Janouška, s mocným lobbistou vůbec neznal. Mimochodem, na tom stálo i rozhodnutí soudu, že bude osvobozen, protože žalobci neprokázali, že by se v letech 2008 a 2009 Janoušek a Grygárek znali. A ve prospěch Grygárka svědčilo i to, že se neprokázalo, že by své podřízené náměstek Grygárek v případu Janouška nějak ovlivňoval.

Libor Grygárek později v lednu 2020 v rozhovoru pro iRozhlas.cz řekl, že se s Janouškem seznámil až v roce 2010 – tedy rok poté, co se vyřizovala švýcarská žádost. Prý šlo o náhodu. „V roce 2009 jsem nevěděl o panu Janouškovi ani ň,“ řekl Grygárek. A dodal: „V roce 2010 jsme se pak poznali, potykali si. Ale nic jsem po něm nechtěl, on po mně také ne. Řešili jsme pouze byt a nájemníka. No, a když jsem tam jednou za čas byl, tak jsem se u něj zastavil.“

Pozoruhodné je, co to bylo za byt, který spolu řešili. Grygárkova tchýně si totiž koupila luxusní byt v centru Prahy pár desítek metrů od Václavského náměstí. Tento byt se nachází v Galerii Myšák. Janoušek tam měl v té době také kanceláře. A jeden byt přímo nad Janouškovými kancelářemi koupila právě Grygárkova tchýně. Ta pak byt později „prodala“ za stejnou pořizovací cenu (13,5 milionu korun) manželům Grygárkovým.

A aby všem náhodám nebyl konec, Janoušek sehnal do bytu Grygárka nájemníka. A i v době, kdy byt patřil tchýni, inkasoval za to Grygárek měsíční nájemné. Tím nájemníkem, který v bytě u Grygárků bydlel, byl Jiří Toman, bývalý šéf odboru investic pražského magistrátu.

Ten měl za Bémovy éry na starost většinu miliardových stavebních projektů v Praze a patřil a stále patří mezi věrné přátele Janouška.

(V jiných odposleších, které v roce 2007 pořídila tajná služba BIS, mluvil Janoušek o Tomanovi jako o kamarádovi, jemuž dával přezdívku „Sumec“. Z odposlechů vyplynulo, že Janoušek se v jednu chvíli ptal mocného šéfa odboru obchodních aktivit pražského magistrátu Petera Ďuricy (přezdívka Jimbo), co má koupit řediteli odboru investic Jiřímu Tomanovi, tedy Sumcovi. „Jimbo, co bys řekl kožené bundě hnědý, XXL, Dunhilla?“ tázal se Janoušek. Nakonec si to rozmyslel a rozhodl se, že Tomanovi pořídí raději hodinky.)

V letech 2010 až 2013, kdy byli Janoušek a Grygárek v kontaktu často, pak policie zaznamenala v odposleších, jak se oslovují familiárně. Grygárek mu poslal třeba esemesku: „Spanilý orle, malý brhlíček žádá o slyšení“. Jindy Grygárek Janouškovi napsal: „Dal bych si do zobáčku něco sladkého“.

Libor Grygárek pak vysvětlil, že to nebyl krycí výraz pro úplatek. „Znamenalo to, že se sejdeme v cukrárně u Myšáka. Byla to legrace. A on mi řekl: Ty seš orel práva, podle amerického filmu. A já mu na to v legraci říkám: Jsem brhlíček, nejsem žádný orel. Dělá se z toho kdo ví co. Že je to úplatek… no úplný nesmysl. Že bych si dal do zobáčku něco sladkého, znamená, že se sejdeme v cukrárně,“ řekl Grygárek.

Ve zmiňovaném rozhovoru pro iRozhlas.cz, který byl publikovaný v lednu 2020, Libor Grygárek řekl, že se pak od roku 2013 neviděli.

Zdá se tedy, že v současné době, kdy se opět smráká nad Janouškem a prověřují se jeho a Pitrovy aktivity, je potřeba dobrá rada. A tak ke „spanilému orlovi“ přiletěl opět „malý brhlíček“. Tentokráte nikoli do cukrárny Myšák, ale na loď Rosmarina v pražských Modřanech.

Kdyby byl tohle film, bylo by asi dobré na začátek napsat klasickou anotaci o nějakém vyšším principu, o který v ději jde. Takže by tam mohlo stát například něco na tento způsob: „Toto je příběh o věrnosti a přátelství dvou lidí, kteří stáli každý na jiné straně barikády a přesto k sobě našli cestu a vzájemné pochopení“.

Prostě romantický film o tom, jak vzniká přátelství na celý život.