Článek
Georges Kars (1880–1945) se sice narodil v Kralupech nad Vltavou, ale své rodné město i Čechy svým uměním brzy přesáhl. Studoval malbu v Mnichově, působil hlavně v Paříži, kde se stýkal s významnými tvůrci moderny, a vystavoval prakticky po celém světě.
Georges Kars: Autoportrét.
Zvláštností jeho tvorby je fakt, že ji nelze zařadit do žádného uměleckého proudu, mísil totiž všechny možné styly do sebe či vedle sebe. Nelze ho nazvat kubistou, i když prvky kubismu využíval, stejně tak na jeho olejích objevíme fragmenty surrealismu, impresionismu, romantismu nebo fauvismu. Kritici mu rádi vyčítají to, že slavnější kolegy vykrádal a nebyl si schopen najít vlastní cestu. Jenže v jeho případě se právě cesta stává cílem. Permanentní hledání a objevování podstaty moderního rukopisu, odhalování základní esence vizuálního progresu. Dostavuje se pocit, že jde až na dřeň a touží se dostat pod povrch, aby pochopil podstatu věci.
Olej Park s papoušky z roku 1907 je dobrým příkladem výše uvedených tvrzení. Při prvním pohledu na plátno leckoho napadne Renoir, ovšem při pozorném ohledání detailů uvidí, že Kars jako by z jeho obrazů vypreparoval pouze určité fragmenty (především přírodní motivy) a zasadil je do poněkud odlišných kontextů. Vytvořil díky tomu jakousi duchovní koláž.
George Kars: Obrazoborectví.
V některých případech dokonce předběhl dobu. Velkoformátový olej Obrazoborectví z roku 1936 připomíná český socialistický realismus padesátých let. Především kompozicí a dynamikou figur, jejich syrovým zpracováním a gesty. Muž svlečený do půl těla, který v levém dolním roku zvedá nad hlavu nějakou palici, by klidně mohl být ozdobou plátna zobrazujícího budování přehrady.
Máme-li parafrázovat název výstavy, musíme zdůraznit, že jediné, na čem záleží, je imaginace. Malíř Georges Kars si ji ochočil po svém.