V Česku už jste byl několikrát. Hrál jste v Praze, Brně i Plzni. Měl jste čas na prozkoumání těchto míst?

Vždycky, když s kapelou hrajeme na novém místě, snažíme se nechat si den volna, abychom se mohli porozhlédnout. Například když jsme minule hráli v Praze, zajistil jsem si den před koncertem, abych se mohl projít, dobře se najíst, podívat se do obchodu s vinylovými deskami. Než abych se procházel po muzeích a navštěvoval zámky, jdu do města, abych nasál atmosféru.

Pociťujete, že se místa, kde vystupujete, proměňují?

Určitě. Obzvláště u východních měst, jako jsou Bukurešť, Sofie nebo Kyjev. V posledních pár letech ale vnímám změnu například i u Toronta. U velkých tradičních měst to není tak výrazné, tam už se to nejzásadnější událo. Ale třeba Praha je dnes proti roku 1991, kdy jsem tam byl poprvé jako turista, naprosto odlišná.

Změny, které vnímám na tomto turné, se týkají hlavně východní Evropy – Balkánu, odkud se spousta mladých lidí stěhuje pryč.

Momentálně bydlíte v Berlíně. Jak se vám tam žije?

Berlín je skvělé místo k životu. Počasí je tam báječné, lidé velmi otevření a přátelští. Z města cítím kreativní energii. Stěhuje se tam mnoho kreativců z Paříže, Londýna nebo New Yorku. Můžete tam svobodně tvořit, navíc s nižšími náklady. Jedním z hlavních důvodů, proč jsem se tam odstěhoval, je estetika města. Koupil jsem si tam byt a zatím hodlám zůstat.

Vaši poslední desku Resurgam produkoval Mark Ellis, jenž si říká Flood. Posloucháte alba, na kterých se podílel v minulosti? Pracoval například s U2, PJ Harvey nebo The Killers?

Samozřejmě, spousta z jeho desek patří k mým nejoblíbenějším. Například druhá deska americké kapely Warpaint. To je dílo génia. Než jsme s ním měli začít pracovat, poslouchali jsme nahrávky od Nicka Cavea nebo PJ Harvey. Pokud jste milovníkem hudby, jen těžko se deskám, na kterých se podílel, vyhnete.

Je pro vás deska Resurgam ve srovnání s předchozími osobnější?

Ne, nevidím velký rozdíl. I tentokrát jsou na ní zachycené hlubší a intenzivnější prožitky. Hlavní rozdíl byl, že jsme nyní na nahrávání ve studiu měli dva měsíce. Takže jsme měli více času prozkoumávat a rozvíjet náš zvuk. Víc jsme si s tím ve studiu hráli, to byl hlavní rozdíl.

Byla deska nějakým způsobem ovlivněna vaší předešlou letošní nahrávkou, na níž se věnujete bluesové hudbě?

Album Sunday Night Blues Club, Vol. I ovlivnilo hlavně můj hlasový projev. Při nahrávání toho alba jsem se naučil spoustu věcí. Například že psaní blues je v mnohém o hospodaření. Tím, že nemívá tolik textu, musíte dát víc do přednesu. Musel jsem začít víc zpívat, a tím pádem jsem zpíval jinak, což je podle mě na aktuální desce slyšet.

Kdy bychom měli očekávat druhé vydání bluesové nahrávky?

Do studia půjdu na podzim příštího roku. Takže doufám, že venku bude v roce 2019.

Existuje ještě další žánr, který byste chtěl z vlastního pohledu blíž prozkoumat?

Momentálně ani ne. Pořád je tu dva roky starý projekt Horizontalism, který je soustředěný více na ambient a drone. Miluju, když si můžu pohrát s vlastními nahrávkami a zremixovat je. Bluesové album vyrostlo v něco většího, než jsme čekali, takže o tom pokračování už je rozhodnuto.

Pak je tu samozřejmě samotný Fink. Možná se někdy vrátím k vážné hudbě, ale momentálně jsem zaměstnaný dost. Každý nový projekt potřebuje svůj čas.

Při jedné ze svých pražských návštěv jste prý museli přečkat noc v zavřeném klubu MeetFactory. Je to pravda?

Ano. Když jsme tam dorazili, porouchal se nám autobus. Další večer jsme měli hrát ve Varšavě. MeetFactory nám tedy zdvořile nabídlo, že můžeme zůstat přes noc v domě, než nám spraví autobus. Po show jsem se vracel na pódium na delší přídavek. Věděl jsem, že je zima, chtěl jsem se co nejvíc zahřát. Zůstávali jsme totiž v opuštěném sále, kde nebylo moc teplo.

Bylo zvláštní zůstat zamčený v MeetFactory. Zkontrolovali jsme všechny lednice a police, prolezli jsme celý bar, ale hostitelé byli chytří a vevnitř nenechali jedinou lahev, všechny dveře pečlivě zamkli. Takže jsme šli spát.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: