Deskou navazuje na své nedávné úspěchy se soundtrackem k dokumentárnímu seriálu BBC Atomic: Living in Dread and Promise, jenž mapuje historii jaderného zbrojení, a hudbou k filmu Je s námi konec? Leonarda DiCapria, na níž Skotové pracovali se členy skupiny Nine Inch Nails. Před koncertem v Praze poskytl Právu rozhovor kytarista a zpěvák Stuart Braithwaite.

Redaktor britského hudebního magazínu The Quietus vás nazval šváby. Mínil to jako lichotku, prý jste vytrvalí, odoláváte trendům a přes dvacet let si držíte úroveň popularity. Museli jste o to hodně bojovat?

Tvrdě jsme pracovali, ale zároveň jsme měli velké štěstí. Lidé, kterým se líbí naše hudba, jsou velmi loajální. To nám vždy pomohlo. Je velmi obtížné tvořit hudbu, když vás nikdo neposlouchá. Naši fanoušci nás během těch let velmi podpořili a to je pro nás zásadní. Myslím, že i když stále získáváme nové příznivce, existuje poměrně velké množství lidí, kteří jsou s námi od začátku.

Prožili jste i období krize?

Období kolem roku 2005 nebylo snadné. Nenazval bych ho přímo krizovým, ale bylo pro nás asi nejnáročnější ze všech. Zdálo se, že lidi tehdy zajímala trochu jiná hudba. Byla to dobrá doba pro tradičnější rockovou hudbu.

Jak jste se z toho dostali?

Naštěstí jsme nepřišli o fanoušky, spíš to byla otázka mediálního ovzduší. Alba Happy Songs for Happy People a Mr Beast nezískala tolik pozornosti jako ostatní, ale jinak bylo všechno v pořádku.

Před dvěma lety kapelu opustil kytarista John Cummings. Změnilo to Mogwai?

Neřekl bych, že to byla těžká chvíle, ale rozhodně byla překvapivá. Naštěstí skládáme všichni, takže vyrovnat se s jeho odchodem po téhle stránce nebyla velká výzva. Životní styl, který se pojí s kapelou, asi prostě není pro každého. Člověk neustále cestuje, a pokud ho to nebaví, není důvod se k tomu nutit.

V jednom rozhovoru jste vtipkoval, že se hudbě v Glasgow daří, protože tam často prší, lidé jsou doma a nezbývá jim nic než hrát. Co dalšího vás přivedlo k hudbě?

Kromě deště to byla láska, kterou jsem k hudbě pociťoval. Mě jednoduše odjakživa velmi zajímala. Byla to pro mě největší vášeň. Do muziky jsem se zamiloval už jako mladý a přál jsem si, abych se jí mohl celý život věnovat. Nikdy jsem neuvažoval nad jinými možnostmi.

Na začátku kariéry jste založili vlastní vydavatelství, protože jste měli pocit, že ta velká vydavatelství britské kapely mimo Londýn nezajímají. Přemýšleli jste někdy, že byste se do Londýna přestěhovali?

Ne nikdy. A jsem moc rád, že dnes už je situace jiná. Skotsko má velmi silnou hudební scénu. Ty časy jsou naštěstí pryč.

První nahrávky jste s kapelou vydali za peníze, které vám půjčil přítel vaší sestry. Za jak dlouho jste mu je splatili?

Vlastně za docela dlouho. Zapomněli jsme na to a dali jsme mu je asi za pět let. Ale myslím, že na nás byl od začátku pyšný, přestože jsme mu dlužili. A se sestrou je šťastný dodnes.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: