Je třeba připomenout filmovou transformaci románu z roku 1996. Scenáristka Milena Jelinek převedla zápas faráře Holého s autobiografickými sváry Demla pro režiséra Vladimíra Michálka do nerovného střetu s mocí světskou i církevní na konci normalizace, tedy v závěru 80. let. Ze sedmi nominací na České lvy proměnil Michálek tři­, mimo jiné pro Boleslava Polívku a Veroniku Žilkovou v hlavní mužské a vedlejší ženské roli.

Mohl si přát Matěj T. Růžička lepší výchozí pozici? On ale přidal vlastní křivdy, hlavně za likvidaci brněnského Divadla v 7 a půl (založeno 1995) mocí již „sametovou“ a malou ochotu divadelních kolegů pomoci jeho avantgardnímu souboru navazujícímu na studiové scény 70. a 80. let.

Růžička zneužil Demla k osobní mstě za křivdy. Vlastní ublíženost přenesl do pře faráře Holého v čase reálného socialismu. S církví byl hotov jednoduše oddělením zrna od plev: těch v nepřízni od těch v Pacem in terris.

Čím ale Demlovi i filmu podle jeho skandálního, cenzurovaného i zakazovaného díla ublížil nejvíc, je jazykový posun do ohyzdné obecné češtiny, moravštiny a slezštiny s přívalem argotu. To je nepřípustná devalvace autora vyjadřujícího se stylem vznešeně archaickým, místy až biblickým.

Ještě tragičtější jsou charakteristiky postav. Vyjadřují Růžičkovu nevoli k moci, ovšemže normalizační, a ne k té, která poškodila jeho tvůrčí konfesi až v časech, v nichž se samet lámal k blbé náladě. Na jevišti jsou místo hraběte Czernina, jeho tetičky, tajemníka, úřednice a biskupa jen odpudivé karikatury. V případě policajta (na scéně Vladimír Vokůrka) jen šašek.

Takový téma naprosto potápějící přístup k Demlovi i k Michálkovi nezachrání ani Stanislav Gerstner v hlavní roli faráře Holého, ve při se světem pochybující intelektuál, ani Tereza Slámová jako jeho múza a vábivý hřích, na rakovinu umírající Marjánka Zezulová.

Zavádějící, i když sympatickou postavou je sochař Klíma v pojetí Petra Soumara – s jarmulkou, společností věčně ujařmovaný žid, který osobně je nad věcí. Jestliže měl Deml po válce na krku nejprve malý a potom i velký dekret, bylo to právě za jeho nenávistný vztah k židům.

Nutno podotknout, že ho z průšvihu vysekal básník Vítězslav Nezval. To nejspíš Růžička ani neví, nebo nechtěl vědět.

Jakub Deml, Milena Jelinek, Matěj T. Růžička: Zapomenuté světlo
Režie Matěj T. Růžička, dramaturgická spolupráce Barbora Jandová. Česká premiéra 9. září v Horáckém divadle Jihlava

Celkové hodnocení: 45 %