V předešlých dílech se vždy objevil případ, který osloská policie a Juul řešili. Červenou nití v nich byl nicméně novinářův osud, kterému podsvětí zabilo syna, a on se rozhodl vypátrat vraha.

V poslední knize už samostatný detektivní příběh de facto není. Vše se především soustředí na kroky vedoucí Juula k poznání skutečnosti, vše je zasvěceno rozplétání bolestného tajemství, přičemž samozřejmě není nouze o překvapení.

Pro komfortní čtení Smrtelné rány je dobré znát onu červenou linii z předcházejících knih. Enger sice leccos přiblíží, připomene a osvětlí, k naprosto jasnému chápání okolností i činění postav je to ale málo. Jedině tato kniha ze všech pěti vydaných tak neobstojí sama o sobě, což jí krade z napínavosti.

Obal knižní novinky.

Obal knižní novinky

FOTO: nakladatelství Moba

Autor je nicméně nesmlouvavý. Hned na jejím začátku vyráží po stopách Juulových činů, nešetří mrtvými, kteří cestu příběhu nemilosrdně dláždí, a nechává jej občas zajít do slepé uličky, aby ho po krátkém čase zase vehnal zpět do hlavního toku dění.

Je dobrý vypravěč, který ctí v příběhu logiku. S lehkostí zvládá všechny dialogy a nešidí kapitoly, v nichž Juul shrnuje to, co ví, a přemítá o tom, jak věci zapadají do sebe. V závěru přece jenom ve vyprávění přidá, to ovšem k dobrým detektivkám patří.

Pakliže v předešlé knize Horká půda (2015) nenabídl tak poutavý detektivní příběh jako ve třech předtím, se Smrtelnou ránou si to vynahradil. Pravda, kdyby vyšla loni, tedy blíže k předešlému v češtině vydanému dílu, čtenář by jistě ze souvislostí méně zapomněl. Přesto Enger nastolil povzdech, že je škoda, že Juulovo dobrodružství končí.

Patří totiž k těm hrdinům, které si snadno oblíbíte.

Celkové hodnocení: 75 %

 

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: