Kdy vás napadlo Formánkovu knihu, příběhy čtyř chlápků, kteří se dostali v životě až na samé dno, zfilmovat?

Vlastně ještě předtím, než kniha vyšla. Když jsem ji v rukopise četl, cítil jsem v ní ohromný filmový potenciál, takže od počátku bylo jasné, že se pokusíme film natočit.

Kniha má podtitul Zápisky z léčebny – téma alkoholismu je vážné a dost těžké. Čím vás osobně tak zaujalo?

Tím, že se týká – zejména v Česku – velkého množství lidí. Pochlastává se všude, málokdo je ochoten si připustit, že třeba sedm piv denně je vážný alkoholismus. A my víme o člověku, který při tomto množství alkoholu denně najednou tři dny nepil – a postihl ho těžký abstinenční kolaps! Myslím, že lidí, kteří berou alkohol na nebezpečně lehkou váhu, je opravdu mnoho, a my bychom na tento problém chtěli upozornit.

Režisér Dan Svátek.

Režisér Dan Svátek.

FOTO: Viktorie Lörinczová

Netočíte nicméně výchovný dokument, ale hraný film. Čím bude atraktivní?

Jednak jsme se snažili na tento velký problém podívat s nadhledem a snad se nám podaří do něj dostat i humor – naši hrdinové ho v sobě mají. A jednak jsme téma alkoholismu hodně propojili se sportem, konkrétně s během.

Když totiž vyšla kniha, vstoupila do toho náhoda: Josefa oslovili tvůrci televizního projektu Parta maraton, v němž bylo během osmi měsíců šest lidí vytrénováno k tomu, aby uběhli Pražský maraton. Josef nabídku přijal – a přestože to bylo nesmírně náročné, dokázal to, úplně změnil způsob života a teď je z alkoholu, doufejme, že jednou provždy, venku.

Náš film je tedy o alkoholismu, ale také o naději, že z toho dna, na které alkoholici padají, se lze dostat zase nahoru. Že účinnou léčbou může být i sport, v tomto konkrétním případě běhání. Chce to velkou vůli a tu náš hrdina, jehož předobrazem je právě Josef Formánek, má.

Běh je dnes velmi populární, ale než mu člověk propadne, bývají to hodně těžké začátky. Říká se, že pak ovšem vzniká až závislost…

Je nebo může to být závislost, a aby jí člověk propadl, chce to překonat právě ty začátky, než tělo začne produkovat potřebné množství endorfinů, adrenalinu… Ale na rozdíl od všech ostatních závislostí je ta na běhání zdravá.

Mají všechny postavy své předobrazy?

Ano, všechny příběhy, které vyprávíme, se ve skutečnosti odehrály.

Jak jste vybíral herce?

Popravdě řečeno jsem chtěl, aby představitelé hlavních postav nějakou špatnou zkušenost se závislostí měli, ono se to v té tváři a očích odrazí. Čímž rozhodně nechci říci, že naši herci mají tak kruté zkušenosti jako jejich postavy, ale trochu jsem na to myslel.

Myslím, že David Švehlík, který hraje hlavní roli, se pro ni hodí výborně, změnil dokonce vizáž, aby vypadal bohémštěji, na roli velmi tvrdě a odhodlaně pracoval. Jaroslav Dušek, Jaroslav Plesl, Simona Babčáková, to jsou zase herci, kteří jsou vedle dramatického výkonu schopni dát svým postavám onen humor, který by měl filmem procházet – chceme točit tragikomedii.

Kde všude budete točit?

My už máme za sebou jednu předtáčku, točili jsme na letošním Pražském maratonu, takže jsme tu atmosféru všichni zažili.

A do určité míry jsme zažili i atmosféru psychiatrické léčebny v Petrohradu – ne v tom ruském, ale v obci mezi Prahou a Karlovými Vary, kde jsme byli několik dní na jakémsi soustředění nebo tréninku. Prožili jsme ji tam jako jejich klienti, účastnili se různých terapií. Byl to velmi silný zážitek, řekl bych, že jsme tam pro film hodně načerpali. A kromě této léčebny budeme točit na různých místech zejména Ústeckého a Zlínského kraje.