Článek
Bezkonkurenčně nejzdařilejší román s názvem Černé lekníny vedle detektivní linky na pozadí pojednává o malířích devatenáctého století a samotný text autor komponuje jako impresionistické dílo.
Ve své třetí románové knize se Bussi snaží držet primárně žánru thrilleru, ovšem místy text utíká k téměř čisté detektivce. Příběh otevírá pohádkovou hádankou, za níž staví podle tradičního žánrového modelu situaci nalezení zavražděného očního lékaře z městečka Giverny, do jehož koloritu celý děj zasazuje.
Na kostru nalezení těla a následného pátrání po vrahovi dvojicí policistů navazuje půvabnými odbočkami k impresionistům 19. století. Vše se totiž točí kolem těchto malířů, jejich děl a touhy některý z obrazů vlastnit či snahy sám malovat.
Do středu vyprávění Bussi vložil tři tamní ženy – temnou stařenu, mladou krásnou učitelku a jedenáctiletou neposednou dívenku.
Všechny nechává střídavě promlouvat a ze všech vytvořil dokonale nespolehlivé vypravěčky, obestřené aurou zlověstného neznáma a nebezpečí.
Vyjma pasáží, v nichž vystupují vyšetřující policisté, Bussi vykresluje román téměř jako obraz. Působivě popisuje krajinu s jejími obyvateli, polehoučku odkrývá rysy svých postav a dává si záležet na autentické atmosféře Giverny, prolnuté odkazy ke slavné minulosti.
Autor odstartoval svůj úspěch u českých čtenářů románem Vážka, který vedle thrillerové linky v sobě nesl podtext se sociální tematikou. Poukazoval na rozdílnost rodin odlišných vrstev a porovnával jejich šance na štěstí.
Ten pozbyl ve druhé knize Maminka neříká pravdu, v tomto románu se však koloritem Giverny a tématem impresionismu trefil do černého a povýšil tak svůj původně thriller, ve výsledku však detektivku, na vyšší stupeň.
| Michel Bussi: Černé lekníny |
|---|
| Motto, překlad Dana Melanová, 384 stran, 349 Kč |